Přiřeknouti
Přiřeknouti, přiřknouti, ul, ut, utí; při- říci (přiřéci, přiřeku, přiřku, zastr.; v obec. mluvě inťt. přiříct, na Slov. prirecť), přiřekl, přiřkl; ?mp. přirci n. přiřci, přirčen, přiřčen, ení; přiříkati, na Slov. přirékati. — P. = přislíbiti, připověděti, zu-, versprechen, zu- sagen; přisouditi, přivlastniti, zuerkennen, zusprechen. Jg. — co. Přiříká mnoho, málo plní. Což kdo přiřekl, to splniti. V. — co, se komu. P. někomu koně (darovati n. pro- dati), Ros., se Hospodinu. Br. On mu to při- řknul. Ros. P. někomu 50 tolarů pokuty. D. Mikulášovi žádných peněz nepřiříkal. Půh. II. 446. Král ráčil jest přiříci obojí straně, je při zvyklostech a spravedlivostech jich zachovati. Zř. F. I. B. 17. Proto sám jsem pracoval, abych jako poslušný, jak jsem přiřekl úřadu, bez vědomí jich nic před se nebral. Jdn. 175.— co komu jak. Přiřekl mu s přísahou, že nevyjde. BO. Jež (nadpraví) jim písmo dle slova přiříkati se zdálo. Sš. Sk. 175. — co čím. Tímto listem přiříkám. Ottersd. — co komu kdy: ve veřejném prodeji, zuschlagen. D. — (komu) za koho co. Za škodu nepřiříká (neslibuje). Pr. měst. Král ráčil jest přiříci slovem svým královským za se a dědice JM. i budúci krále české práva obhajovati a na takového každého pomáhati, kdyžby se naň vedlo. Zř. F. I. B. 11. Tyto artikule dopsané ku pravému a celému konci sme přivedli, o kteréž na nás oboje strany mocně sou přestaly a nyní i budoucně za se i za své budoucí... nám sou přiřekli. Zř. F. I. A. 10. Tímto listem sám za sebe a za své dědice i bu- doucí své i tolikéž za rukojmě nížepsané slibuji a přiříkám. Faukn. 31. Že mu (Abra- hamovi) Bůh zemi tu přiřkne za vlastní. Sš. Sk. 76. — si co s kým: přátelství. Bart. 1. 17. — s inft. Ano také regenti zemští přiřkli podlé zřízení zemského pode ctí a věrou sobě pomáhati. Let. 292. Při- řekl jednati, než nepřiřekl zjednati. Čr. Vz P. co komu. — Pozn. Užívání slova tohoto ve smyslu slíbiti, přislíbiti, ač jinak dobře doložené, kárá Ht. v Br. 163., doporučuje slíbiti ? přislíbiti.