Přísaha
Přísaha, y, f. P., strsl. prisęga, kor. sęg. P., pří + saha od sáh-ati; sr. lit. segti, segiu (schnallen, umbinden), prisëkti (schwören). Mkl. aL. 41., B. 38. (Hý.). P. vztahuje se k zevnějšímu výkonu dotýkáni n. kladení prstů na nějaký předmět (přisáhnouti). Pr. Dotýkali pak se rukou kříže, bible, ostatků svatých nebo prsou. P. jest osvědčení, jímž dovoláváme se Boha na svědectví pravdy našich výpovědí aneb splnění slibů. S. N. Vz tam více. P. jest slavné dokládáni se Bohem na ztvrzení nějakého výroku. Pkt. P. jest, jíž Bóh sám sě béře za svědka. Hus. I. 93. P. = slavné odvolání-se na Boha, jakožto vševědoucího svatého a spra- vedlivého svědka nějaké výpovědi k jejímu potvrzení, der Eid, juramentum. MP. 106. Dle obsahu jest p. 1. potvrzovací či po- tvrdná, Sš. Mt. 82., jež se odnáší k něja- kému tvrzení, der Bekräftigungseid, j. asser- torium; 2. přípovědná či slibná, Sš. Mt. 82., jež se odnáší k učiněné přípovědi, der Ver- sprechungseid, j. promissorium. Druh potvr- zovací p-hy jest též 3. p. očistná, či vý- pověď, při které Bohem se dokládám, že zločinu na mne uvaleného prost jsem, der Reinigungseid ,j. purgatorium. — Dle formy pak jest přísaha 1. tělesná, jež se činí po- zdvižením palce pravé ruky a obou nej- bližších prstů, aneb dotýkáním-se evangelia, der körperliche Eid, j. (solemne) corporale, a netělesná, a 2. soudní, der gerichtliche Eid, j. judiciale a mimosoudní, der ausser- gerichtliche Eid, j. extrajudiciale. — Křivá p. = přísežné potvrzeni vědomé liché vý- povědi, der falsche Eid, Meineid, perjurium; zrušená p. = úmyslné rušení přísežné pří- povědi, der Eidbruch. Dovolenosť, dobrota, účel, lehkomyslné užívání, pravdivosť, spra- vedlnost', potřeba, svatost' p-hy. MP. 10tí až 109. (Hý.). P. křivá, nepravá, falešná, V., p. povinnosti k dědičnému pánu, mě- šťanská, pro lesť (Voreid), D., na korouhev, korouhevní, rozhodná, Haupt-, zrušená, oči- šťovací, vyjevovací (Manifestationseid), vy- konaná, služební, J. tr., rozhodovací, svěd- ková, doplňovací, oceňovací, Ŕd., bez zmatku, se zmatkem, rytířská, sirotčí, svědkův, po- třebná, odhadní, Pr., očisty. Výb. I. P. matce boží, vz Žer. Záp. I. 3., 215., 268., 269.,.273. P. slavná, dobrovolná, vynucená, ujišťovací, připovídací, přípovědná, slibná, potvrzovací, potvrdná, vz S. N. P. na rozžatou radlici (Eisenprobe, Gottesurtheil). Šm. P. od práva nalezená, právem uložená. Th. P. krále, do rady, hejtmana, komorníka vyš., hofrychtéře, manská, podkomořího, obci městských, stavu zemskému, k soudu, s kléskou, se svědky, pro hanění na cti, svědků na mezích, za strýce. Vz Tov. 12., 16., 17., 12a, 20, 21., 22., 39., 40., 41., 65., 66., 67., 76., 122. Pří- sahu činiti, učiniti; p-hou něco dotvrditi, svědčiti, něco tvrditi, koho n. se zavázati, se osvědčiti; s p-hou odepříti, zapříti; p-hou se s jinými zavázati; víry a p-hy své sobě nic nevážiti, ji opovrci; proti p-ze udělati; bez p-hy někomu věřiti. V. P-hu složiti. V., Svěd. 1569. P. někomu uložiti. Přísahu někomu na něco učiniti; s přísahou pravili, že nevědí. Br. P-hou zavázání; p-hu držeti, Kom. Přísahou potvrdili pravdu své výpo- vědi; přísahou se zavázal poslušnosť nám zachovati. Sych. Přísahu věrnosti skládati; úředníka pod přísahu vzíti; přísahu od ně- koho přijíti, přijati; p-hu rušiti, zrušiti; p-hou spojený; pod p-hou. D. P-hou něco spraviti. Pref. Rukou dáním a p-hou se za- vázati, že ... ; p-hou se klel, že . . . Sych. P. hříchů a nepravostí netvrdí. Dvě kron. P-hu prominouti, z p-hy propustiti, Pr. M., pustiti. P. vykonati; nalézti někomu p-hu (auf Eid anerkennen); dolíčiti čeho p-hou; přiznání na miste p-hy ; výstraha před křivou p-hou; žaloba z křivé p-hy ; nalézti někomu p-hu za něco n. k něčemu ; býti pod p-hou ; míti na sobě p-hu; zavázati se p-hou k ně- čemu ; p. tajnosti úřední; pod p-hou dáti někomu napomenutí; k p-ze někoho připu- stiti, přinutiti; p-hu zpátkem podati (zurück- schieben) ; učiniti p-hu k soudu; vykonání, učinění p-hy (přisahání); nepřijetí, odvržení p-hy; nabídnutí-se, podání-se, přihlášení-se k p-ze; rušitel, způsob vzetí p-hy; uložiti drahé straně n. vložiti na druhou stranu p-hu za něco ; k p-ze se připověděti; p-hou něco stvrditi, potvrditi ; vzetí pod p-hu, die Beeidigung. Některá jest přísaha dobrá jistoty, jíž přisahá kto pravdu jistú minulú nebo přítomnú, to jest, že ve čas jest; a jiná p. jest slibování, jíž kto přisahá pravdu budúci, jenž má býti, ač ve čas nenie. Hus. I. 99. Máme se varovati od obyčeje p-hy, druhé, od lehkého přisaháme ; Ta p. na něho vzvedená jest najvyššie. Hus. I. 97., 104. Vyššie jest p., když zejména zvláště na Boha neb skrze Boha přisahá kto, než když při- sahá na stvorenie. Hus. I. 104. Musí vždy p. ta býti na Boha. Hus. I. 105. Ulo- ženou p-hu nepřijati; ku p-ze se nabídnouti; křivou p-hu vyznati; vykonání p-hy překa- ziti. Řd. P-hu na něco znova učiniti; p-hou něco opraviti, dokázati; ku p-ze od práva nalezené každý osobně stůj ; vykonání p-hy k dolíčení pře; p-hou se očistiti; bez přísah a věrování; pod p-hou a bez p-hy svědčiti. Er. Odpůrci p-hu o některých okolnostech uložiti. Řd. P-hy od práva n. od strany straně vložené ; kšaftovného svědka vysvěd- čení pod p-hou. Er. P. se přisahá. Vš. 70. Bez přísah slova všecka drží. Kom. P-hu přijati, Řd., od někoho vzíti. J. tr. Pod p-hou býti. P-hu naříditi, zapověděti, zaká- zati ; z p-hy hříšné se káti. MP. 106.—109. Za p-hu vážiti (= míti), pokládati; p-hu dovoliti; p-hon čeho dolíčiti; k p-ze koho potahovati. Sš. Mt. 82., 83. Národ celý p-hn oddanosti musil císaři učiniti; P-hu Čim pro dodání většího řeči své důrazu. Sš. L. 32., I. 23. (Hý.). Pravili pod p-hou, že. . . Arch. I. 162., Ben. V. S p-hou odepříti. V. A tak Bohu nad p-hu jsou nevěrni. Hus. I. 428. P-hu zrušiti. Dal. 73. P-hu k soudu vydati. Tov. Pan Ješek Smila p-hú odbyl: Medlík neprošel p-hú; Práv byl a prošel p-ú; A kteříž hranice p-hú vyvodí, na tom má dosti býti; Mají se tam pod p-hú uptati. Půh. I. 260., 273., II. 576., 625. Ta p. na málo vy- sahá (neplní se). Ps. slov. 81. Má svú nevinu svými dvěma prsty p-hú na kříži, ač smie, od sebe "odvésti podlé práva; Václav má sám p-hu na kříži provésti, že ji v této při 3 zlaté zaplatil; Tehdy jsú Janáčka otázali konšelé pod p-hú, aby pravdu pověděl; Ať za to p-hu sám na kříži učiní; Aby nevinu svú dvěma prsty na-kříži p-hú obdržel. BN. Tč. Ku p-ze — zbraň ! Zum — Schwören ! Čsk. P-hu nabídnouti, dle J. tr. a Řd. lépe: k přísaze se nabídnouti. Pravil, bych zle přisíhl a praví, že jsem nedoložil na druhý hnát a o tu p-hu aby mi páni ohlédali. Půh. II. 423. P. k srovnání různic lidských při- činěna bývá a jest největší pomoc k srov- nání svárův a k rozeznáni pří a lidských různic. Vš. Přísaha, kterouž král Ludvík slavné paměti učiniti ráčil pánům atd.; Aby (strany) na určité dni k p-ze stáli; Tu původ i pohnaný má každý osobně k té přísaze státi; Jakož zámek Karlštajn mně na mou p-hu svěřen jest. Zř. F. I. B. 7., C. 35., 34., B. 36. Bědek prve nežli svědomí vydá, uči- niti má p-hu;" Ti, kteří p-hy k rozličným úřadům mají (bei verschiedenen Aemtern beeidet sind), nemohou na ně svědčiti o ji- ných věcech, které by se jich úřadu nedo- týkaly ; Svědek po učiněné přísaze s žádnou stranou nemluv. Kol. 22., 24., 25. Tu by měla p. minúti a dsky ostati; Jemuž v tom má věřeno býti na jeho p-hu bez jiného ukázání; Na tom přisahám, že p., jižto Jan z Krp přisahal proti Pavlovi z Luže, jest prava a čista. O. z D. I pan Hynek z Wald- stejna jsa hejtmanem držel úřad komornický a teprv k němu obzvláštní p-hu učinil, když ... Žer. f. 17. b. Konšelé budou moci svědomí dávati na tu p-hu, kterouž jsou pánu Bohu a králi JM. k úřadu konšelskému učinili; Něco na p-hu vzíti, mit Berufung auf den Eid aussagen ; P-u vydati, den Eid formu- liren; P-hu na něco míti, auf etwas z. B. als Protokollführer beeidet sein. Václ. 27., 28., 29. P-hu nalézti; Kdož by koho po staném právu obeslal ze škod útratných a nákladních a obeslání to by vzal na svou p-hu (mit dem Eide bekräftigen); Poručník v kaple k p-ze státi nemůže, kann nicht schwören. Nál. 213., 215., 216. Nemá ižádný konšelem prve učiněn býti než ten, kterýžby prve v obci tři léta přísahu měl; Z těch napsaných jmá přísahu vzíti, Eid leisten. Sob. 12., 9. Dokládajíce se své úřední pří- sahy; Vykonati přísahu vernosti králi a na ústavu zemskou. Pr. Při purkrabí nynějším neb budoucím při soudu jeho sedati mají nejméně šest dobrých lidí urozených a ti k soudu přísahu udělati mají. Vl. zř. 290. Zlosť a nevěra lidská a jich obyčejové zlí zplodili jsou přísahu a jiná práva. Kdyby víra, spravedlnost' a dobrota v lidech s upřím- ností byla, nebylo by ani p-hy ani soudu. Nepřisáhej a nezaříkej, leč by tě předsta- vení k přísaze povolali. Všeliká přísaha těžká jest, a ode všech lidí, křesťanů, po- hanů a židů těžce jest vždycky vážena. Vš. Spravedlivý k p-ze pospíchati nebude, ale raději se škody odváží, nežli by s užitkem p-hu podstoupil, neb všeliká p-ha těžká jest; Zdržuj a vystříhej se od p-hy. Vš. Staré slovo jest: z těžka křivý p-hu provede. Pravda p-hy nepotřebuje. Řeč pravá a pravdo- mluvná přijímá se za p-hu. Pohnaný dada, zač původ přisahá, má p-hy prázden býti. P. před vzdáním soudu vykonaná buď. P. někomu nalezená ne listovním, ale ústním osvědčením vykonati se má. P-hu maje sobě z práva nalezenou vykonej aneb v té při padni. Z domnění chceš-li vyjíti, p-hou se očisť. Přísaha vztahuje se k zevnějšímu vý- konu dotýkání neb kladení prstů na nějaký předmět (přisáhnouti); kletva zavírá v sobě vniternou povahu přísahy záležející v tom, že přisáhající vyzýval na sebe trest i po- mstu boží v případě tom, že by křivě při- sáhal. Kterouž p-hu oni stojíc a zdvihnouc dva prsty udělati mají. Er. Křivá p. má ve- likého Boha mstitele. Kdo zruší p-hu, zhubí duši svou. Kdo proti svědomí a přísaze činí, Bohu i světu v pokutu upadá. Hustá přísaha, řídká pravda. Č. M. 352. Kdo křiv jsa p-hu provede, žádný dlúho nedědí zde na světě. Vš. II. 23. Cf. Přisáhati s adv. P-hou Boha neoklameš. Pk. Babský pláč, hospodského p., ten i ta nedaleko sahá. Slez. Té. P-hu činili dopoledne než něco snědli; odložena mu p. a poručeno, aby se o 8. hod. ráno bez jídla a bez pití dal nahoru najíti, neb to jest za pořádek. Žer. Záp. I. 24., Tov. k. 112. V postě p-hy nejdú. Půh. olom. 1437. Vz Gl. 274. — P. a její druhy v strčes. právě. Vz Pr. 1869. str. 696. a násl., 735. a násl. Pomocníci p-hy a očistníci v strčeském právě, vz Pr. 1869. str. 710. a násl. P. po písaři říkati se má; kdy strany k p-ze utí- kati se mají; komu nemá se p. vydávati; kterak se má p. vykonati, o tom vz Rb. str. 120.-121., 271. — Vz také: Vš. 568., Žer. Záp. I. 13., 18., 24., 46., 96., 105., 116., 197., 240., II. 172., Tk. II. 326.