Přísaha
Přísaha. Cf. Mkl. Etym. 291., Cor. jur. IV. 3. 1. 448. P. formulovaná, nabídnutá, přijatá, připuštěná, uložená, uznaná, vrácená, vratitelná, Pr. tr., korunovační, Us. Pdl., půhonná či žalovací, Klägereid, Lpř., asser- torická a promissorní, vz Ott. II. 905., věr- nosti. Když ďáblu zaleží, aby duši ulovil, je mu i křivá p. sliny lehčí. Světz. 1873. 505. Má svú nevinu svými dviema prsty p-hú na kříži, ač smie, od sebe odvésti. NB. Tč. 28, 214. Dobrý člověk tak věrné pravdu povie bez p-hy, jako s p-hú a zlý člověk tak brzo lež s p hú jako bez p-hy; P. nikdy dobrého konce nemá. Hus 1. 101. P. hříchu a nepravosti netvrdí. Sb. uč Zru- šení smluv, slibův a p-hy jest největší ne- šlechetnosť a hřích. Hkš. Kdež se p. ne po sloviech rozdielně, než všecka a celá p. společně a najednú po písaři přisahá. Vš. 70. O přísaze, před p-hú, při p-ze, po pří- saze, vz Vš. 91., 98., 464 ; O p. úředníkóv vyšších, 87., při p-ze v kaple 84., 92.; o roz- dielu p-sah a o primě. 97. Cf. Kn. drn. L1X., Výb. I. 988.-990. P bez smatku a se zmat- kem. Zř. zem. Jir. 469., 697., Cor. jur. IV. 3. 1. 420.-423., IV. 3. 2. 435.