Přisáhati
Přisáhati, jurare. Ž. wit. 88. 4. a j., Mkl. Etym. 291. Přisám z: přisau a to z přisahu. Vz List. fil. 1883. 127. Z pů- vodního významu tangere, k něčemu sahati vyvinul se přenesený význam: Bohem se dokládati. Ač nyní při přísaze nedotýkáme se ani kříže, ani bible ani relikvií, podrželi jsme význam, podobně jako Řekové yrjqií- ^eó&ctí říkali, i když už hlasovali vztáhnu- tím ruky a nikoli oblázky. Vodička —jak (proč). Pomstvu dostává, kdo sa ze zlej obyčaje často přisahává. Glč. II. 210. Když s rozmyslem přiseže křivé; Ustavil, že krat- šími slovy již přisahají nežli dřéve. Št. Kn. š. 108., 148. Mnozí z lehkosti p-jí křivě. Hus I. 106. Kdo nepravě p-ha, na celém těle zčerná, ne-li hned, tedy po smrti. Us. — k čemu. Ktožby p. jměli k soudu. Tov. 47. P-hám to k Bohu. Čch. L. k. 69. — zač (komu se). P-la si sa za věrnú ženku. Koll. Zp. I. 375. Pohnaný má p. za svou nevinu. Výb. I. 618. A ten za to p-hal. Půh. II. 250. A nebude-li se zdáti pohna- nému za náklady p , to může opustiti. VI zř. 80. — kdy: na křtu. Us. — komu (kam). Ostane na tom, p-háme Košutovi do bavlny a vyplujeme mu ju do očí. Ntr. V. 283. Jakžto přitáhl jest (poilicitus est) otcóm našim. Ev. olom. III — se. Velice se přisáhal. Pož. 99. Komár sa přisahá, že sa ženiť bude. Sš P. 696. Never šuhajkovi, bar sa ti prisahá. Sl. ps 81.