Cítiti
Cítiti, vz Mkl. Etym. 257. — abs. Toho srdce už necítí (umřel). Tbz. — co: samotu, svou vinu, něčích slov útěchu, pravdu vý- roku. Vrch. Nic necítiti; On ho nemůže ani c. Us. Dch., Sd. — kde. C. v sobě sílu. Us. Pdl. Cítil se jako v nebi. Sá. Na svých prsou cítil její tělo; Cítil slzu v oku, ve své duši radosť; Cítil v sobě touhu nezná- mou. Vrch. — co jak. Dokonale něco c. Dk. Cítí strážníka na půl míle cesty. Sá. — se. V 22. ř. zd. za Chč. 629. přidej: Uzřel se přemožen. Pass. Brt. S. 177. c. praví: Mimo to jsou ještě některá jiná ne- česká slovesa opisná na př. Cítím se po- vinen = mám, pokládám za svou povinnosť; Cítím se povolán = důvěřuji si, tuším si; Vidim se nucen, pohnut = jsem nucen, po- hnut, uznávám toho potřebu, nemohu jinak než. Ale na str. 36. dole jsou podobné frase. Člověk po takovém kárání okřeje a se cítí. Ehr. — se v čem. Ve vášni se člověk Ne- cítí. Dk. P. 128. Kdo se cítí v penězích . . . Brt.