Přísloví
Přísloví a pořekadla pronášejí výsledky lidské moudrosti a zkušenosti, zásady a obecná pravidla i smyšlení a jednání lid- ského a to nejen stručně, ale i vtipně a vešla, byť i měla původ ve člověku jednom, přece tak do hlasu obecného, že už se ani neví o původu, nebo naň nemyslí, P. v sou- vislé větě pronáší myšlénku obsahu svrchu dotčeného na poučenou; pořekadlo jsouc více charakteristické může sice také vy- jádřeno býti větou, ale obyč. přestává na jednom nebo na několika málo slovích nehledíc tak ku poučení jako ku vtipu ráznému. Vz Lpř. Baj. aisop. 35. P. nebo přípovídka jest krátké a mrštné nějaké propovědění, v němž se jiné praví a jiné rozumí t. j. slova znějí o nějaké zevnitřní, tělesné, známé věci a namítá se jimi něco vnitřního, duchovního, méně známěho; P. směřují k formování v nás rozumnosti a opatrnosti při věcech života a obcování se dotýkajících. Km. II. 324., 326. P. jest ná- doba, v níž pravda leží. Tč. exc. O p. vz Vor. St. 42., Jg. H. 1. 735., Ukaz. 62., Jg. Slnosť. 22. — P. = pomluva. V p. upad- nouti. Alx. B.M. v. 128. (HP. 84.). S kakú vdovú mohl by se obierati bez p. Št. Kn. š. 86. Bylo by to panně n. paní s p-vím s ním často se obierati 1b. 238. 10.