Příslušeti
Příslušeti. P-šejí. Arch. VII. 131., Výb. II. 1368. — komu. Samota člověku nepří- sluší. Němc. (To) velmi tobie příslušie. Pass. mus. 319. Příslušieť dobře práce vdo- viemu stavu. Št. Kn. š. 86. — Hus 1 74. — kam. Pod šos příslušejí. Vác. IV. — k čemu. Kteráž (role) k mému purkrechtu dědičně p-ší. NB. Tč. 165. Kteréž (vsi) pří- slušejí k klášteru velehradskému. List. hrad. 1577. Jenž k nám příslušejí. Sv. ruk. 327. Knihy, ješto p-šejí k sv. písmu; K pořádné milosti to p-šie, abychom . . . .; Tehdy to p-šie k milování Boha. Št. Kn. š. 3., 42., 49. — na koho. To p-ší na rychtáře. Pr. pr. 248.