Přisouditi
Přisouditi, suď, soudě (íc), il, zen, ení, na Slov. děn a dění; přisuzovati = při- řknouti, přiříci, zuerkennen , zusprechen ; uložiti, an-, zuerkennen, verhängen; připo- čísti soudem, zurechnen ; usouditi, urtheilen, Urtheil fällen. Jg. — co komu (čím). mzdu, Jg., při, Aesop., cenu (přiznati), D., propadlé úroky. Us. Přísežní soudcové při- soudili mu toho nalezence. Sych. Tou reso- lucí domy klášteru přisouzeny byly. Apol. P. komu trest, pokutu. Us. P. někomu pravdu (přiříci). Slov. Mdlejšímu dědinu přisoudila. V. Přisúdí-li jemu páni to zboží. Půh. II. 326. Jich dědiny sobě přisúdiechu. Dal. 158. — co komu jak. Podlé pravdy někomu něco p. Arch. I. 139. Podlé vykládání onoho jenom slovo in^á^ate pohlavarům Petr při- suzuje. Sš. Sk. 40. Komuž páni podlé toho svědomí přisúdi, ten při tom ostaň. Půh. I. 387. — co na kom. Tu pokutu mají úřed- níci na něm p. Zříz. F. I. A byl-liby ten dluh na otci přisouzen. Vl. zř. 164. Jestliže by původ obdržal při o kterou summu a nebyla-liby mu ve dvou nedělích dána od toho, na komž mu jest přisouzena. Zř. F. I. P. komu na někom náklady, die Unkosten gegen Jemanden zuerkennen. J. tr., 1553. Er. — co komu kde, před kým. J. tr. — koho v co: v počet přátel. Us., Plk. — co, koho k čemu. Všecky k věčnému ži- votu nebo zatracení přisoudí. Scip. To jsou ti živí, jež má soudce k životu věčnému p. Št. Pro to slovo by ciesařem k zemi při- súzen; Až Vladislava k zemi přisúdichu. Dal. 91., 102. P. někomu něco k dědictví. Půh. 1.124. — aby. A Pilat přisoudil, aby se naplnila žádosť jejich. Proch. Že mi přisú- zeno, aby mi mú pečeť odvadila. Půh. II. 73.