Přispořiti
Přispořiti. Přispárať. Slov. Dbš. Sl. pov. VII. 86. V přispářeti o stupňováno v á Vz Gb. Hl. 141. Cf. Přiuskoupiti. — čeho (k čemu). Achilles je stíhá zabitých k za- bitým přispářeje. Troj. 108. a. Nebudeš-li se báti jména jeho slavného i hrozného, p-ří pán ran tvých a ran plemene tvého. Hus I. 57. Když zlých lidí zlosť roste, ne- toliko nemá kázánie slova božieho ubyti, ale má sě ho p. Ib. II. 121. — čeho kde. Dy v hospodě sedim, doma chleba p-řim (pijáci málo jedí). Brt. N. p. 285. Přispoř darů v nás. Výb. II. 1152. — co kdy. Po- čítal, kolik ještě za rok p-ří. Šml. I. 41. — čemu v čem. Nepřispořil v plodu lidu božiemu (nerozmnožil ho, nezplodil dětí). 14. stol. Mnč. — čeho čím. A tiem i od- platy nám viera přispáří. Št. Kn. š. 45. — komu odkud. Zavázán jsi k duchovnie lichvě, tak aby vždy z daróv božích sobě přispářel. Hus. I. 216. — se kde jak čeho. Ktož hodně přijímá svátosť oltářní, přispo- řuje se v něm božské milosti z moci svá- tosti. Krnd. 126.