2. Přístav
2. Přístav, u, m., přistavadlo, čerpadlo, stanoviště, přístaviště, der Hafen. P. — místo pobřežné, v němž lodi pohodlně přistati a se zakotviti mohou, aby jednak chráněny byly před návalem vln, větrů a bouří, jednak aby skládání a nakládání usnadněno bylo. Vz S. N. P. mořský, říčný; vojenský, obchodní, ka- rantenní; přirozený, umělý; svobodný. Vz S. N. Přední p., der Vorhafen. Dch. Nebylo hodného p-vu. ZN. Vz Čerpadlo. Přístav lodí; k p-vu (čerpadlu) lodí doplaviti; Ko- rinth měl dvě přistavadla lodí. V. V p-vu přistali. Troj. Lodí do p-vu vehnati. Kom. Bezpečná jest myš před kocourem, dokudž v své doupi obývá, a pták v kleci před jestřábem, i před bouří mořskou lodí v svém přístavu stojící. Prov. Do p-vu, k p-vu při- plouti. Us. Do p-vu se dostati. Dch. Jafa (Joppa) byla druhdy přistavadlem ač vezdy nebezpečným a nepohodlným. Sš. Sk. 118.