Přístavka, přístávka
Přístavka, přístávka, y, f., přiženění, vz Přistaviti. Na Slov. Na přístavky se ože- niti (přiženiti se). Bern. — P., přistání lo- dími, das Landen. Z mýta a cla největší dů- chod za příčinou tak valné přístavky zemi se schází. Akt. a kop. 1611. — P., vz Přistály. — P., přistavek, přistavení, jméno přistavené, v mluvnici, apposice, appositum, die Appo- sition. Dle jedněch jest p. přívlastek vy- jádřený jménem podstatným n. podstatné jméno přívlastkové. Tento výměr nedostačuje, poněvadž by dle ní regis v ,hortus regis' a otce našeho v,zahrada otce našeho' byly pří- stávkami, ale všeobecně se pokládají za pří- vlastky. Dle Zk. Skl. 295. ? Zk. Ml. II. 42. jest p. jméno podstatné jinému jménu k vy- psání a určení obsahu jeho připojené tak, še s ním v pádě se srovnává. S ním se shoduje Kořínek uče na 147. str. své Lat. mluv.: P. jest jméno podstatné v témž pádu (jako jméno jím určené). Putsche ve své Lat. gr. str. 146. praví: Das Attributsubstantiv (Apposition) muss mit seinem Beziehungsworte in gleichem Casus stehen. Wenn das Attributivsubstantiv selbst wieder eine nähere Bestimmung bei sich hat, so wird es gewöhnlich von seinem Beziehungsworte durch ein Comma getrennt; wenn es dagegen ein einzelnes Substantivum ist, so wird es gewöhnlich seinem Bezie- hungsworte ohne Trennungscomma wie ein Attributadjectiv beigefügt z. B. Darius, rex Persarum, aber: Darius rex. Kühner ve své Schlulgr. 137. definuje: Die Apposition ist ein Substantiv, das mit dem Worte, wel- ches näher bestimmt wird, in gleichem Kasus steht. Taktéž učí Madwig na 211. str. své Lat. mluv. Brt. někde napsal: P. jest jméno podstatné poměrem souřadnosti jiné jméno zevrubněji určující. Gb. zase někde pozna- menal: P. jest zvláštní druh přívlastku, ja- koby titul vedlé podmětu n. vůbec (podstat- ného) jména. PoněkucVjinak vyměřuje Schultz na str. 308. své Lat. ml. apposici pravě: Ein Substantiv kann auch ohne verbindendes Verb durch ein anderes Nomen (Substantiv, Adjektiv, Pronomen, Particip, Zahlwort) nä- her bestimmt werden. Dies geschieht ent- weder 1. durch unmittelbare Verbindung des Substantivs und des bestimmenden Nomens zu einem einzigen Begriffe, wie: Garumna flumen, Tarquinius rex, magna laus, hic mundus, homo doctus, leo rugiens, quinque viri, in welchem Falle das Bestimmungsnomen Attribut genannt wird; oder 2. indem das bestimmende Nomen um näher zu bezeichnen und genauer zu charakterisiren, in Form eines abgekürzten Satzes einen neuen Begriff zu dem Substantiv hinzusetzt, in welchem Falle das Bestimmungsnomen appositum o. Appo- sition genannt wird wie: Alexander, rex Macedoniím. A na str. 344. praví týž: Bei der Apposition wird das Gedachte durch zwei an einander gefügte Begriffe bestimmt wie filius Cicero, Cicero der Sohn. Se Schul- tzem zase shoduje se Ht. uče na str. 26. své Sr. ml.: Podstatné jméno co souřadný pří- vlastek buď co nejúže se spojuje a takřka v jeden pojem splývá s určeným jménem, buď trochu samostatněji vystupuje vedlé to- hoto na jevo. V prvém případě záleží oby- čejně z jednoho jediného před jménem, zřídka za jménem určeným stávajícího slova: pan otec, král Vladislav, Kristus pán, Karel veliký atd., a sluje přívlastkem; v druhém naproti přístavkem, který nic není vlastně jiného, než samostatnosti své pozbavená a jménu určenému přivtělená pobočná věta. Řeknu-li ku př.: Orel, král ptactva, byl zastřelen, jen trochu stručněji vyslovím obsah věty: Orel, který je král ptactva, byl zastřelen. — Pozn. Tomuto výkladu, že v král Vladislav, hrad Žleby, město Strakonice atd. král, hrad, město jsou přívlastky, vadí, zdá se, zkušenosť, že se jinak přísudek s přívlastky nesrovnává, nýbrž jenom s jmény jimi určenými a přece čítáme: Hrad Zleby sbořen byl. Háj. Městečko Strakonice vyhořelo. V. Jsou tedy slova hrad, městečko spíše přístavkami. Také Brt. má výra, štiku, hvězda, město atd. za přívlastky ve větách : Ptáka výra nad sebou uzřel. Vy- lovil rybu štiku. Okázala se kometa hvězda. Bilina město od Pražan dobyto jest. Brt. S. §. 23. Vz Přívlastek a cf. doleji pozn. 4. — K výměru přístávky přidává Kosina ve své Lat. mluv. str. 9.: V apposici udává přímé substantivum a) podstatný znak příslušného jména. V příčině té lze je, visí-li na něm ještě jiná slova, rozvésti větou zájmenem relativným uvedenou, v níž jméno appositionalné jest vý- rokem a slove odtud apposici relativnou. Ku- př. Gallos ab Aquitanis Garumna flumen di- vidit. Caes. Cingetorigem, generum suum, hostem judicat. Caes. b) Substantivum appo- sitionalné udává vlastnosť nahodilou, pomíje- jící, toliko na jistou dobu (určitým slovesem věty vyměřenou) platnosť mající. Toho způ- sobu apposice lze rozvésti větou adverbi- alnou a slove odtud apposici adverbialnou. Cato senex (starcem jsa) historias scribere in- stituit. Furius puer (chlapcem jsa) didicit, quod discendum fuit. Podobně praví Madvig na str. 212.: Von der Apposition ist zu merken, dass sie oft nicht die Beschaffenheit der Person o. Sache überhaupt bezeichnet, sondern den Zustand während der ausge- sagten Handlung und die Eigenschaft, in welcher sie dabei erscheint. Cicero praetor legem Maniliam suasit, consul conjurationem Catilinae oppressit. Cato senex scribere hi- storiam instituit. Proto nalézáme také tyto výměry apposice: P. jest dodatečné určení. Ndr. §. 478. P. jest přívlastek dodatečný. Brt. S. §. 24. Nebo dle jiných: P. slove určení obyč. vedlejší k jménu přidané za příčinou zevrubnějšího popsání nebo vy- světlení jeho obsahu. Ku př. Zlý člověk ne- ujde pomsty. Nechci říci, že člověk pomsty neujde, nýbrž že zlý člověk pomsty neujde, tedy činí slova zlý člověk jeden pojem a slovo zlý jest zde hlavním, nutným přídavkem, tedy přívlastkem. Taktéž otce mého ve větě: Zahrada otce mého jest velika. Ale: Pary- satis, matka Kyrova (= která matkou Ky- rovou byla), Kyra více milovala než Arta- xerxa. Zde prý matka Kyrova jest jen ve- dlejším přídavkem; kdybych řekl: Parysatis milovala více Kyra než Artaxerxa, věděl bych prý zcela dobře, kdo Parysatis byla, že byla matkou Kyrovou a Artaxerxovou, ale aby přece nikdo dlouho o věci přemýšleti ne- musil, tedy za příčinou určitějšího popsání, vysvětlení přidáno prý jest matka Kyrova; tedy jest prý tento pířdavek přístavkou. Tak- též ve větách: Tomu mne naučil zvyk, vý- tečný to učitel. Pochlebnictví, pomocník v ne- pravostech, budiž odstraněno. Dějepis, vůdce lidí, nás mnohému učí. Zahálka, matka všeho zlého, lidem mnoho škodí. Caesar Baleařany, lid to lehkou zbraní opatřený, k obraně jim poslal.—Přístavka přidává se 1. k vlast- ním jménům: Svatopluk, král moravský. Turek pohan jim v to nesahá. Pref. Vz předcházející a násl. příklady. — 2. K obecným jménům, když obsah jejich obmeziti a zevrubněji určiti se má. Okázala se kometa hvězda. Let. Uhasil světlo svíčku. Let. Žala trávu metlici. Stojí dřevo oliva. Er. Ani mně nevoní rozmarýn vonička. Sš. Jest obyčej marynářů pacholků, že vždy křičí; Koupil svíci za mejdymnu peníz. Pref. Vz předchá- zející a násl. příklady. -- 3. K zájmenům osob- ným, k nimž se jak jméno obecné tak vlastní přistaviti může: my lidé, já Brutus, oni bohové. Zk. Skl. 295. — Shoda přístavky s jménem, kterému se připojuje a s pří- sudkem. 1. Je-li přístavka jméno osobné, srovnává se v čísle, rodě a pádě. Svatopluk, král moravský. Háj. Doubravka, dcera Bole- slava. V. Předkům našim, původům a ochran- cům umění, mnohou náchylností povinni jsme. V. Šp. tedy: Josefa Novákova, rozená Čapek m.: r. Čapková atd. Vz Jméno. Cf. Přišel do města Upsala šp. m.: Upsaly. — 2. Je-li jméno věcné, srovnává se v pádě a je-li pře- chylné, i v rodě. Sodoma, město zlé. Št. Duše, obraz nesmrtelný nesmrtelného Boha. Kom. Zahálka, matka (nikoli: otec) všeho zlého. — Pozn. 1. Přístavky dávají se, jak již praveno, i k osobným zájmenům. My po- tomkové jejich v držení jsme té krajiny. V. Kterak ty ode mne, ženy Samaritanky, ná- poje žádáš? Br. — Pozn. 2. Při osobě rodu středního jest přístavka rodu muž. Kníže korutanské, tesť bratra našeho. — Pozn. 3. Táhne-li se přístavka k 2 jménům, klade se v plural. Mezi Labem a Orlicí, řekami hlu- bokými, se usadil. Háj. Knaeus a Publius Scipionové. V. Města Stříbro a Gorlici vy- stavěl. V. — Pozn. 4. Dá-li se k podmětu věcnému přístavka, může se přísudek s ní srovnati. V něm lakomství, otec hříchu, své kořeny vtrousil (m. vtrousilo). Troj. A pra- videlně se to činí, když se jménům míst pří- stavky: město, ves, hrad, dvůr atd. přičiní. Hrad Žleby sbořen byl. Háj. Toho roku město Čáslav založeno jest. V. Kouřim město ohněm domácím skrze neopatrnost všecko vyhořelo. Háj. Městečko Strakonice vyhořelo. V. Naproti tomu se praví: Strakonice vy- hořely. V. — Pozn. 5. Když se k jménu obec- nému přikládá jméno vlastní, může se to i učiniti přičiněním výrazů řečený, jménem, v kteréžto pak příčině jméno vlastní v no- , minativě jest, aneb činí se to větou přídav- nou. I sešel se lid obojí na poli řečeném Strhov m.: na poli Strhově. Háj. Odtud táhli k hradu přetvrdému, jménem Zlonice. Háj. I. přišli jsou k řece, jíž jméno bylo Ohře. Háj. Činíme tak obyčejně, když obtížnému sklo- ňování cizího jména vlastního vyhnouti se chceme. Ku př. Hannibal položil se táborem u města řečeného Illiberi. Cf.: Hannibal ad oppidum Illiberi castra locat. Liv. XXIV. 1. — Pozn. 6. P. jde aneb za jménem svým aneb před ním. Boleslav kníže obeslal k sobě vládyky. Kníže Boleslav svolati kázal všecky vládyky. Háj. Tu horu Labe řeka obchází. Háj. Řeka Vltava se nad míru vodami roz- hojnila. Háj. Vz Zk. Skl. 295. a násl. Zk. Ml. II. str. 42. a násl. — P., šichta přistálá, die Uiberschicht, Uiberarbeit, v horn. Šp. — Přístavky, pl., m, na divad. jevišti, die Ver- setzstücke auf der Bühne. Dch.