Přistoupiti
Přistoupiti, stup, stoupě (íc), il, en, ení; přistoupati, přistupovati= k někomu při- kročiti, blíže přijíti, blížiti se, hinzutreten, hinzuschreiten, sich annähern ; počínati, je- dnati, mluviti, wozu schreiten, zu thun o. zu sprechen beginnen, antreten; blížiti se, sich nahen; k něčemu přivoliti, své zdání spojiti, beipflichten, zustimmen, einwilligen ; připojiti, přidati se k někomu, auf Jemands Seite treten, hinzukommen; blížiti se podo- bou, přirozením, cenou atd., nahe kommen; ruce vztáhnouti, angreifen; přijímati, kom- municiren; na něco vstoupiti, auf etwas treten. Jg. — abs. Svoji se psi hryzte, cizí nepřistupujte. Smil. Prov. Moře v jistých hodinách schází a přistupuje. Har. Přistupo- vali, jak kde fortel viděli. Kom. — ke komu, k čemu: k němu nelze p. V. P. k oknu, D., k Bohu, Št, k zavírce a konci řeči, V., k učení někoho. Jel., k řeči. Br. Nyní zase k městu přistupme (o něm mluvme). Har. K správě obce p. (na úřad nastoupiti), V., k manželství, Bern., k 20. roku, Bern., k mí- nění něčímu, Řd., k přímluvě něčí (= k mí- nění, in sententiam), k zdání něčímu, ku pravdě, V., k něčí straně. D. K tomu při- stupuje i to, že . . . V. Stříbro k zlatu nej- blíž přistupuje (podobou, cenou atd. se mu blíží). Kom. Přistoupá k tomu i to, že staří . . Štr. Ke kteréž strane přistúpi úřad větší, to má před se jíti. O. z D. Nemoha k tomu p., aby se s tou věcí na jeho příjezd čekalo. Žer. f. 19. Aby k napomenutí jeho p-li tím spíše a čileji; Měl-li by ku křesťanství nově vzešlému p.; Přistupujeme tu k hlavité nauce víry naší. Sš. Sk. 30., 122., I. 61. (Hý.). K samé věci, k návrhu, k výmínkám, k něčí straně p. Dch. P-pil dobrovolně k utrpení pod Pilatem. Hus I. 16. K níž (jeskyni) ižádný p. nemohl. Pass. — Alx. — s kým. Přistup sem s ním. Flav. — kam. P. před trůn boží, Br., před krále. Us. Přistoupili přede mne mudrci. Br. P. před pány. Arch. I. 138. Opět před nás konšelé zlínští při- stúpivše žádali jsú. NB. Tč. — z čeho kam. Ze všeho tvého uma přistup k múdrosti (in omni animo tuo accede). BO. Chtějí mezi věrné p. a hodovati spolu. Štelc. — k čemu nač, čím o co, proč, jak. Na slzavé prosby k tomu přistoupil. Har. Kornelius pohanem jsa pro ukojení vyšších potřeb ducha svého k Bohu pravému avšak jenom soukromě p-pil. Sš. Sk. 121. K statku ně- čímu pořadem práva o spravedlnost svou p. Pr. Mocí, právem p. k někomu (ruce naň vztáhnouti). Jg. K té radě žádnou měrou p. nechtěl. V. P. k někomu moudře, násilím, lichvami, loupežemi. Chč. 382. P. k někomu s důvěrou. Sš. J. 65. K modlitbě celou myslí p. Jg. Ale poněvadž mimo osobu krále žádný k takovým lidem pro pokutu jest nehleděl a nepřistoupal. Zř. F. I. A. 24. Přistupuji k tomu smyslu pro pravdu. Jel. K smluvám více z nuzné potřeby p-pil nežli svou dobrou volí. V. Maso chutí k telecímu přistupující. Ler. S pobožnou myslí k večeři Páně p. — s adv. P. blízko, blíže. V. — ke komu s čím. Chč. 375. P. s darem, Us., s hradem. Arch. I. 28. — kam kdy. Po odůvodnění překladu již p. potřebí k samému výkladu. Sš. Sk. 41. — k čemu zač: ke spolku za úda (nikoli: co úd). Brt. — co (na něco stoupiti): nohu, sukni, plášť. Plk. — aby. Přistoupil k tomu, aby ho ošidil. Us.