Přistrčiti
Přistrčiti, il, en, ení; přistrkati, přistr- kávati, přistrkovati, zustecken, zuschieben. — abs. Kdo přistrkuje, dobře postupuje. Na Ostrav. Tč. — koho. Však on tě čert přistrčí (říkají tomu varujíce, kdo se do ně- čeho dává, při čem by snadno špatně mohl pochoditi). U Kunvalda. Msk. — co, koho k čemu: loď k břehu, Us., svíčku ke kou- deli, Ros., stůl ke zdi, Jg., ke všemu nos přistrkovati. Us. K čemu tě kdo přistrčil (navedl) ? Vz Přimlouvání. Č. Voda k ohni přistrčena byvši v nádobě povahu ohně při- jímá. Sš. J. 49. — co čím: holí. — co komu. Jemanden zustecken. Us.