Přisvědčiti
Přisvědčiti, il, en, ení; přisvědčovati, bezeugen, bekräftigen, bestätigen, bejahen, billigen. — co komu: on mu všecko při- svědčuje (svědče potvrzuje). Ros. Přisvěd- čuje se jim (přiznává se) království nebeské. Br. — čemu. Každý jeho slovům přisvěd- čil. Hlas. — komu v čem. Ve všem nám přisvědčuje. Sych. — k čemu. Dch. Při- svědčíme-li k tomu, tedy se vysvětluje. Sš. Sk. 140. — komu (na koho). On tomu zuřivci na svého přítele přisvědčoval, er gab ihm seinem Freunde gegenüber Recht. Dch. Avšak nepřisvědčují jim slova: okolo té doby. Sš. Sk. 140. Fojt p-čil konšelovi tomu a člověku obecnému z Tlumačova na Máchu. NB. Tč. — se k čemu: k pravdě (hlásiti se). Ros.