Přisvojiti
Přisvojiti, il, en, ení; přisvojovati, an-, zueignen, eigen machen. —co, čeho komu. Vz Při-. Všecko si přisvojuje. Us. Ač sobě tvárnosť toho p-val. Sš. Sk. 55. Hned při verši prvém trojí přísudek sobě Pavel při- svojuje. Sš. I. 19. — zač. Synovství boží jest stav, v němž člověk od Boha za syna přisvojen bývá. Sš. J. 20.