Přítel
Přítel. Bývá vždy zlé znamení, když se rozvadí (do vády pustí) dva dobří přátelé, kteříž jeden druhému až do dna duše vi- děli. Tbz. III. 2. 2j5. P-li k pomoci třeba O půlnoci. Lit. list. XIX. 227. Od přítele i rány milé. Rais Koř. 116. Každému priateľ
— každého blázon. Sbor. slov. VIII. 86. — P. = příbuzný, ne: amicus. Na Zvolensku na Slov. Sbor. slov. VII. 110. Sr. Priatel.