1. Příti
1. Příti, pru a přím (v obec. mluvě přu), při, pra (ouc), přel, en, ení. — P., naproti čeliti, zapírati, streiten, widerstreben; p. se — na odpor se stavěti. Jg. Vz Dříti. P., strsl. preti, pbrją (contendere). Mkl. aL. 26. — abs. Obžalovaný pří právě, že mu nic dlužen nenie; Znal-li by sě k tomu psánie, čili by přel. NB. Tč. Pakli pře, jedno chci naň úředníky ukázati. Půh. II. 391. Pakliby přel, že není . . . Kn. rož. 126. Jestližeby pak přel ten měštěnín aneb města obyvatel, a ten pán neb rytířský člověk na tom dosti míti nechtěl: tedy aby to na toho měštěnína neb obyvatele města dvěma svědky hodnými provedl, že jest to mluvil. Václ. XII. Zná-li se, zná se v pravdě; pakli pří, chci svědky provésti a na panském nálezu dosti míti. Tov. 37. — se nač. Nepřímy se ani na striebro ani na zlato (pří nehledáme). Bj. — čeho. Aniž toho přím, by nebyla to věc slavná. Jel. Vinil ji, ale ona toho přela. Br. Proč toho příš? 16. stol. Hospodář všeho přel.
Let. Toho přím.Hus. I. 403. Toho on pří,
že toho nenie; Řkúci, že on toho k ní ne-
provede svým hrdlem a přela svého. NB.
Tč. — BN. — Pozn. Lid této vazby nyní
nezná. Brt. — komu. Jestliže jí pří; Poně-
vadž jemu pří. Půh. I.134., II. ?41. — komu
čeho. Ponvadž jemu Henzlík lista pří, má
jemu práv býti nyní na posudku. Půh. II.
347., 140., I. 157. atd. — co. Chci od něho
příti jeho právo a to poručím Petrovi. Půh.
I. 147. — se, čeho kde. Primus v této při
toho rukojemství pří a okazuje svědomiem
zachováme svej cti. NB. Tč. A před králem
toho příti. Kat. 2525. — se o čem. O Ba-
byloně prou se staří a noví interpreti. Sš.
O. 187. — aby — ne. Nepřim se o to, aby
jiné cesty býti nemělo. Anth. II. 200. Vz
Konditional XIV. 7., Brániti. — čeho jak. Pod přísahou přel své ženy. Ms. Bel. — se (s kým oč). Pře se o to se mnou. D. Já se o to nepřim. Jel. Ví, že křiv jest, a přece se pře. Ros. P. se o jablko. Alx. Člověk s Bohem se p. nemůže. Sš. I. 104.