1. Příti
1. Příti, přieti, contendere (III. 2.) ma- teno bývá s přieti fulcire (I. 6.) Vz Listy fil. 1883. 138, 1884. 459., 1887. 177, Sv. ruk. NM. 442., Gb. Ml. I. 164. — abs. Nepřim. Hrad. 33. b. Já mám vepře a ten se pře, jak se pře a žádnej ho nepřepře. Říkadlo. U N. Kdýně. Rgl. — čeho (komu) Neb viery nikdy nesluší přieti. Št. Kn. š. 16 Já jí toho přel a upřel Wtr. exc. Vždy jsú přeli tvého jméne. Kat. 90. Ona i těch spínadl přela. NB. Tč. 273. Liška poče té řeči tvrdě p. Ezp. 1813. — se oč. Alx.V. v. 742. (HP. 18.) P. se o přednosť. Lpř. Póvod má ukázati, oč se pří Rozm. 242. O něž sě příta. Rožm. — se jak s kým: na krev. Us. Dch. — 2. Přáti. Št. Kn. š. 130. 38.