Přitočiti
Přitočiti, il, en, ení; přitáčeti, el, en, ení; přitočovati = k něčemu zatočiti, hinzu- wenden, hinzudrehen ; zuzapfen ; přivinouti, dazuwickeln; uvésti, anführen. — co. Mezi jinými zázraky přitáčí sv. Marek zázrak o prokaženci. Sš. Mr. 12. Pomíjejíce jiných výpovědí přitáčíme toliko výrok koncilia tridentského. Sš. Mt. 261. — co k čemu, kam: velký kus nití ku klubku. Us. Přitáčí k tomu jiný výrok podlé sedmdesátců vzatý z téhož Isajáše proroka. Sš. I. 106. Tu již dále táhnouti nemoha pro nepřátely, vozy přitočil ku hrázi. Let. 34. — co, čeho od- kud: pivo, piva ze sudu. Vz Přibrati. Jg. — se kam (na čem): p. se k městu. Sych. Na svém lítém koni přitočil se k Samoslavovi. Háj. — se komu. Když se ti děvče přitočí. Er. P. 154.