Přítomný
Přítomný; přítomen, mna, o. P., strsl. přitom + ?n? = při tom jsoucí, gegenwär- tig, zugegen, anwesend. Mkl. B. 151. P-ným býti. V. Nedrb, aby (abys) někoho z p-mných nepopouzel. Kom. P-né věci opatruj, o bu- doucí se pečuj. Vz Zisk. — čemu, nikoli: u čeho. Brs. 152. Přítomen byl jeho smrti. Eus. Byl jsem tomu přítomen. Jel. P. býti sjezdu. Kos. Ol. I. 58. P-men jsi každému místu na nebi i na zemi. Chč. — Har., J. tr. — čeho. Byli toho přítomni dva synové císa- řovi. V. Sněmu toho nebyl jsem přítomen. Vz Brt. S. §. 80. — Eus., Plác.,J. tr. — při čem. Není-liž možná, že p-men byl při křtu Páně ? Sš. J. 34. On jest také při tom postupování dvoru přítomný byl. Svěd. — J. tr. — kde (jak). Ve velesvátosti Pán sám skutečně (vere) a bytně (substantialiter) p. jest. Sš. J. 111. Ale Kristus jest jiným způsobem v nebi p-men, jiným způsobem v nejsvětější svátosti. Sš. Sk. 42. — čím jak. Kristus svým božstvím všudy jest p-men. Žal. 94. Osobou svou p-men nebyl. Žer. II. 139. Tuto nebyl duch sv. jenom působením svojím, nébrž velebou svojí p-men. Sš. Sk. 19. Poručníci dílů jsú, kteříž mají plné při- kázání, aby učinili všecko, což by mohli vlastní páni těch dílů učiniti, kdyžby tu svými osobami byli p-mni. CJB. 309. — P., před rukama jsoucí, co do místa i času ny- nější, co tu jest, hotový, vorhanden, da be- findlich, obwaltend, gegenwärtig. Jg. P. spis, Har., zásoba, D., čas (ve mluvnici, vz Enal- lage, Čas). Užiti přítomného času. V. Na místě (= hned) p-mný. Dch. — P., v právnictví. P-ní slovou ti, kteří v tom městě, pod tím právem, aneb v té krajině svá obydlí mají, v kterémžto městě aneb krajině ti statkové jsou, by pak porůznu a dosti podál jeden od drahého leželi. Pr. M. F. 29. 2. Ale ne- přítomní slovou, kteříž do cizích zemí k tomu právu nepřináležejících se obracejí. Ib. 3.