Přítrž
Přítrž, e a i, přítržka, y, f., přítrž, e, m. (vz doleji) = přetržení, roztržení, das Zerreissen. O p. něco dělati. Us. — P., pře- tržení n. zastavení něčeho dobrého n. zlého, die Unterbrechung einer Sache, der Einhalt, Unterlass. V. Něco jen na p. dělati (přetr- žené, po chvilkách). D. Bez p-že = stále, ustavičně. Trvala ta válka bez p-ži do de- síti let. V. Zima stála bez p-žky. V. Usilo- vání jich smrtí jeho p. vzalo. Kom. P. ně- čemu (válce) učiniti. Br., Apol., J. tr. A ten obyčaj stál bez přítrži. O. z D. Ovšem re- potu svému p. učiniti musili; Jakoby ne- přináleželo vrchnostem zlosyny trestati a bezbožnosti jejich p. pokládati. Sš. L. 149., Sk. 66. Aby časně p. učiněn byl (m.). Grunt. rel. (Č.). — P., provaz u čihadla k zataho- vání sítí. Us. — P., přítržní hradba, Ab- schnitt bei einer Festung.