Přívlastek
Přívlastek = příznak. P. boží. MH. 6. P, vůle jest nutný následek p-stku rozumu. Hlv. 124. — P. v mluv. Cf. Vm. 14, Jir. Nkr. 62., Gb. Ml. II. 24. Ta čásť věty, kterou kterékoliv podstatné jméno ve větě zevrubněji určujeme (otázkami jaký? který?), slove p-stkem. Brt. S. 3. vd. 5. Ad str. 1116. a 8. Příměrem uvedeným spojkou jako: Hrušky jako z vosku. Chlap jako hora. — 9. Celou větou. Mládenec, jak by jej ulil (jaký?). Úrodná jest země, kterou hospodář tluče (která?) V z Brt. S. 3. vd. 15., 16. P. vyjadřuje se genitivem, dativem, instrumen- talem. Ct. Gb Ml. II. 113., 121., 128. Cf. P. souřadný a podřadný, ib. 16. 9, p-stkem pády předložkové, 70. c, přecodník, 110. 2., příčestí činné, 115 2., příčestí trpné, 116. 2. Cf. Dcera Saule (Saulova) Výb. II. 746.