Přivlastniti
Přivlastniti, il, ěn, ění; přivlastňovali, za vlastní přičísti, zu-, über-, vereignen; pojistiti, zusichern. Jg. — co komu (čím): soudem, V., losem. Er. P. bohyně horám, V., někomu knihu, Kram., sobě samému mnoho přivlastňovati. V. An nás drahocen- nou krví sobě přivlastnil a přisvojil. Sš. I. 22. — jak. Titul to byl, jenž ve výlučném významu se mu přivlastňoval. Sš. J. 33. Oni nadepsaní . . . toho nadepsaného dědictví sobě pod šos ani jinak všeho ani na díle osobovati ani p. nemají. Zř. F. I. G. 40. — komu čeho. Kdoby mu takových ctností p-nil, šp. m.: takové ctnosti (akkus). Brt. — co k čemu. Zemi dobytou k svému kní- žectví p. Háj. — koho v co: v počet přá- tel. Ojíř. — komu co za co. Za kořisť si přivlastnil několik drahých kaménků z krá- lovské koruny. Sych.