Přivoliti
Přivoliti, il, en, ení, přivolovati, einwil- ligen, genehmigen, beitreten, beipflichten, bewilligen, zustimmen, zugestehen. — co, Buoh tě nespasí bez tvé vóle, neb musíš hřiech odvoliti a dobrosť přivoliti. Hus. I. 34. — k čemu: ke všemu p. D. K tomu nikdy nepřivolím. D. Šavel pak p-il k usmr- cení jeho. Sš. Sk. 90. On k tomu p-lil. Pč. 37. K témuž p-lila jakož Václav a túž smlúvu přijala; P-lil k tomu vymazání. Půh. II.461., 522. K něčí prosbě p. GR. K odsouzení jeho bezdečně jsem p-lil. V. — Jel., Sych., Ros — komu. Žádnému nepřivolila (se neza- vdala). Klat. — s inft. Ať přivolí s námi zde zůstati. Solf. — aby. Přivolte k tomu. abych se spolku vašemu přivtělil. Sych. Přivol, aby póhon jeho na pana Jindřicha vypsán byl do Brna. Půh. II. 572. — se (k čemu). Tak se pan S. přivoluje, aby to stálo do druhého sněmu. Půh. II. 223. Poněvadž se k tomu p-lil. Půh. II. 223. - k čemu jak. P. k jednotě s dobrým roz- myslem. Arch. I. 55.