PřízeňPříze
ň, zně (zni, Chč.
P. 16. a, Hus. I
. 100.), f. P. m. přiezň, strsl. prija + znb, příp. -znb
. Mkl. B. 119., Gb. H. 119. -
P.,
láska, milost, die Gunst, Huld, Begünstigung, das Wohlwollen. V
. P-zní nakloněný a ná- chylný; p-zní k někomu nakloněný; p. a lásku k někomu mít
i; žádné p-zně a lásky u lidí neměti; p. potratiti, ztratiti; v ne- přízeň přijíti; hledati p-zně u někoho; p. u někoho si způsobiti; p-zně od někoho dojíti, dosíci; p. zjednati; v mír a p. vjíti. V. P
. u někoho si získati. D. Ten Heroda pro dávnú přízň králem učinil
. Pass. Ani pro p., ani pro nepřízeň
. Tkad. Přisahám v tomto úřadu, k kterémuž jsem povolán, najvyššímu purkrabství pražskému pravdu vésti a křivdu tupiti a to an
i pro p
. ani pro nepřízeň. Zř. F. I. B. 20. Nikomu pro p. ani pro nepřízeň pouhou pravdu pově- děti. J. tr. S velikou p-zní někoho chváliti. Reš. Z p-zně souditi. Har. V soudu podlé p-zně k někomu se nachylovati a jemu na- kládati. Br. U p. s někým vejíti. Chč. 607. Jsa se mnú ve vší dobré přízni. Půh. I. 156., 231., 286. P-zně něčí nedojíti. Dch
. A potom když sú se spolu seznámili a sešli v přízni. Let
. 52. P. svou někomu vzká- zati. Kat. 1450. P. toho světa nepřítelkyně jest Bohu. ZN. Josafat všel jest u přiezeň s Achabem; Nalezla jsem přiezeň před tvýma očima; Poslední p. jejie (ženy) jest hořká jako pelynek. BO. Z p-zně vypadnouti. Pod- mazáním nejspíše jeho přízně dojdeš. Jest p-zně svých představených žádostiv. Činím se vaší p-zni se vší ponížeností a podda- ností poručena. Mnoho si na vaší p-zní za- kládám. Sych. On mně p-zní jest přivinut. Troj
. S ciesařem se v přízni svázal. D. Ta kniha nemálo přízně u nich nalezla. Kom. P. tam se v srdce seje, kde jsou stejné oby- čeje. Pk. Strany přísl
oví vz Panský. —
P.,
přání dobrého n.
zlého, das Gönnen. P. zlého, Proch. —
P.
, přátelstvo, příbuzenstvo, pří- buzní, die Verwandtschaft. Us. v Čech. i na Mor. I vyšli tudíž ven a druzi se rozkryli po Novém městě po přiezni. Let. 120. Jsem z přízně (příbuzný). Us. Pozval celou p. na krtiny. Sych. —
P.
, výhoda, Vortheil, m. Ačkoli Albrecht vymínil sobě tu p
. Pal. II.2. 87.