Přiznalec
Přiznalec, lce, m., der sich wozu be- kannt hat. Ros. Přiznalosť, i, f., přiznání se, die Beken- nung. Ros. -Přiznalý, kdo se přiznal, der sich wozu bekannt hat. Us. — P., ve smyslu trpném. ?. skutek, die bekannte That. Ros. Vrchnosť povinna bude dluh p-lý na člověku tom do- pomoci. Bdž. 158. — kde: dluh před sou- dem p. J. tr.