Přiznání
Přiznání, n. P. jest uznání okolnosti za pravdivou, kterou ve sporu soukromém druhá strana n. v řízení trestním osoba, proti které řízení trestní vedeno jest, pro- hlásí. S. N. Das Eingeständniss, Geständ- niss, Bekenntniss. P. před právem nejdoko- nalejší průvod. Rb. P. přestupníka. D. P. sepsané; z p. vinu přisouditi. Šm. P. a svo- lení k čemu, Vymučiti, vynutiti na někom p. Sych. P. soudní a mimosoudní, úplné a částečné, zřejmé n. mlčky dané. Vz S. N. P. daně, die Steueransage. J. tr. P. na místě přísahy. J. tr. Chce to ukázati jeho p-ním; Racek na to p. těch 90 kop dal svój přísud. Půh. II. 45., II. 459. P. polovice napravení; P. polovice pokání. Pk. Vlastní p. za 1000 svědků. Pk. P. o obdržení, Empfangsbe- kenntniss, n. Pr. P. ke koruně, durch Be- rührung der Krone den Eid der Treue leisten. Gl. 275. Vlastní p. před soudem drží se, jakoby právem již byla vyhledána a přisou- zena ta věc, o kterouž rozepře jest. Má-li vyznání (přiznání) škoditi vyznavateli, po- třebí jest, aby vědomé a neomylné bylo vy- znání. Nejisté a nestálé přiznání, jakž žalob- níku neprospívá, též obžalovanému neškodí. O p. a svolení (v strčeském právě); k čemu se kdo sám přizná, to se pokládá za pro- kázané; jaké má býti p., aby bylo prů- vodně; kdo mlčí, zdá se, že přivoluie. Vz o tom Rb. str. 110.—111., 271., Průvod. — Na p. jíti — k řízení na úřad. Jg. — P. osobní u desk. Vz Vš. 569.