Přiznati
Přiznati, znám, al, án, ání; přiznávati = uznati, anerkennen; přisouditi, přiřknouti, zuerkennen; p. se: vyznati, bekennen, ein- gestehen, zugestehen; hlásiti se, znáti se, sich zu etwas bekennen. Jg. — co: barvu (ve hře v karty n. přiznati se, ku které straně náleží. Zkr.). D. — čeho. Že tam byl, toho přiznává, šp. m.: k tomu se přiznává. Brt. — nač. Nic nepřiznám (= neuznám) na slovo mudrce jakého. L. — co komu: cenu, D., léta právní. L. P. ctnosti, co jí ná- leží. Jg. — se. Přiznal jsi se, vydal jsi se. Pr., Č. A ponvadž sě jest přiznal, tehdá páni nalezli, aby jemu plnil (platil). Pňh. 1. 202. — se za koho. Pravil a přiznal se za mě Kunikovi. Půh. II. 585. — se jak: bez mučení. Sych. — se na koho, nač = vy- znati. Ros. P. se na summu. J. tr. — se čemu. P. se skutku. Plk. ex V. — se komu v čem. Přiznal se jeden druhému v žádosti své. Br. Tu jsem se přiznal ve dvú stú hř.: Přiznal se jemu v těch penězích. Půh. I. 305., II. 45. — J. tr. — se k čemu, J. tr. K čemu se kdo přiznal, tomu dosti aby učinil. Pr. P. se ke všemu, Ros., ke krádeži, Jg., k vině. Br. Přiznal jsem se k rytířství (hlásil se), Jel., k Čechům, Har., k zemi. Us. Obeslaný má odpověď světlú dáti, k žalobě se přiznati nebo ji otepříti. Kol. 10. Jakož jsú se k těm smlúvám s obou strun páni JM., rytířstvo, Pražané, horníci a jiná města přiznali, že je držeti a zacho- váti chtí. Zř. F. I. B. 18. Přiznal se ke všem kusuom. Pč. 24. K listu se jest přiznal; Při- znává se Jan k své pečeti; Jako se přiznal k své pečeti před pány; Ježto sc k svému oddílu přiznal. Půh. I. 208., II. 65., 358., 489. — se do čeho: do zápisů (přihlásiti se). Akt, m. Ferd. — že. Přiznal se, že to udělal. D.