Přízvuk
Přízvuk. Vz Vor. P. 13, Šf. III. 204, Vm. 21., Kvř. Ml 12 , Mus. 1872. 402., Časo- míra. List. fil. VII. 334 , Mus 1872. (Truhlář), Archiv für slav. Philol. III. 525. (Fischer). O př. slovanském zvl. českém. Naps. Ferd. Jokl. Vz List. fil. 1885. 422. nn. P. je to- nický, ana přízvučná slabika vyniká nad ostatní hlasem vyšším. Krok III. 413. P. dloužívá slabiky krátké: P. souvisí s vý- znamem. Kvř. 25. P. slabik, slov, vztahu (dů- raz logický), citový (emfase), čistý, správný, Dk. Aesth. 228 , expiratorní, melodický (chro- matický), List. fil, veršový, Křn. 3. vd. 367., časoměrný, Dk., větný, Brt. S. 23. (ve strč.) List. fil. X. 266., slovný, Mkl. aL. 199, citu, pocitu. Dk. Aesth. 119., 143., Dk. P. 13. Pevný a rázný p. těchto slov. Šml. Pocity silným p-kem provázené. Dk. Aesth. 8. Hlas jeho měl drsný p. Vlč. První doba taktu má p. Zv. Př. kn. I. 9. P. a jeho změny. Vz Gb. Ml. I 47. nn. P. v Chodsku. Vz List. 478 fil. 1891. 54., 55. — P. = příznak, význam. Slovo sedlák záhy dostalo p. potupy. Osv. I. 170. V horní Italii reformace Lotherova tak příznivý p. a ohlas našla. Koll. III. 207.