Cizí
Cizí m.: cuzí. Bž. C. m. tjudjí. Gb. Hl. 106., Mkl. Etym. 357. Cizí, ne: cizý. Ht. Brs. 251. Loos (sloven.) píše: cuzí, cudzí, Bern. (slov.), cudzí, á, é; v Koll. Znělk. I. 90., 100., II. 39., IV. 23., V. 8., 9., 108. je cizý a cuzý; v Hr. rk. je cizí a cizý pro- miscue; Tč. praví v Km. 1886. 644., že cizý jest slovensko-moravskou zvláštností. Aus dem Slavischen unerklärlich, wurde mit dem Goth. thiuda — in Zusammenhang gebracht. Mkl. aL. 221. Gjuzí souvisí se slovem deutsch m. diut-isc, tak že znamenalo původně ně- mecký; později teprve nabylo významu la- tinského alienus. GP. 152. — C. = přespolní. Jsem ti c. snad? Vrch. Jel jest do cizích zemí. Výb. II. 40. Túhať jest každého mezi ciuzími. Dal. 11. I jeden múdrý neraď se s cizími. Dal. Jir. 4. — C. = což našeho není. Jak se s c. věcmi zacházeti mělo ? Vz Cod. jur. 406. C. jméno si dáti. 81. les. C. slov se vystříhati; Dětem chutná líp, co jest c. Dch. Meze přes c. pozemky. Sl. les. C. směnky. Us. Byl c. všednímu životu; Málo kdy spatřili cizí tvář. Šml. C. zkušenost. Dk. P. 1. Přeneščasna c. máti, nemozu jí vyhověti. Sš. P. 138. Na c. dozor nikdy nelze spoléhati, poněvadž cizí oko nevidí široko. Osv. 1855. 2. Kdo chce c-mu, ať na- staví svého. Wtr. Lidé, c. věci jednajíce, sobě ustavičné nepokoj činí. Jel. Enc. m. 52. Ciuzie slova. Alx. Vrátiec cizie neb zlé dobyté. Št. Kn. š. 30, 36. C. vlasy na se cpáti. Št. Kn. š. 99. Poněvadž tak mrú pyšní svého zboží chovači, nic chudým nedávajíce, i kterak mrú ti, kteříž cizie berú? Hus II. 245. Lepší vlastní chudoba nežli c. bohactví; Snadná věc býti štědrým z cizího; Chutnější ryba na cizí míse; Chlub se cizím, kdo svého nemáš; Po cizím chvátil a své z huby ztratil; Kdo sobě cizí štěstí cukruje, zbytečně své si zhořčuje. Lpř. Se svým na světlo, s cizím do kouta, třeba rovně dobré; Jak mluvíš o cizích, uslyšíš také o svých; V cizích rukách vždy větší krajíc; Dvě věci žádného nepřinášejí užitku: cizí peníze počítati a c. psa krmiti; Cizí vidíš pod lesem a svého nevidíš pod nosem; Proto jiným hlasem za- zpíval, že cizího chleba se nazobal; Cizím volem chleba se nedoořeš; Chvále cizí ve- čeře otvírej také sám dvéře. Bž. Jaký kdo jest, to v jeho moci a jak o něm se myslí a mluví, to v cizí; Před c-mi dveřmi mésti. Hkš. Svoje svato, c. nejsvětější. Km. Kdo po cizím baží, svého si neváží. Tč. exc. Lepší jeden krejcar tvůj nežli c. zlatý. Mor. Tč. C. věc bývá vždy lepší. Vz Slepice. (Cf. Sousedově koně majú zlaté oje. Súsedové slepky majú zlaté pérky. Sš. P. 390.). Z cizí škody se neraduj; Kdo o c. stojí, o vlastní se strojí; Najdeš-li kdy c. statek, máš ho dáti vždy nazpátek. Sb. uč. — od čeho. Cizí od milosti boží učiněni jsú. Chč. P. 130. a. — čím. Ač byl cizí zlým životem. Hus II. 225. — Vz Cudzí.