Cizí
Cizí. C. jména hl. německá v Šubířově na Mor. Vz Mtc. 1893. 327.- 334. C. slova na Mor. Vz Brt. D. II. 512 nu. Cizí jména na Rožmitálsku od učitele Jak. Ryby v Biblio- thece paedag. sv. 128. str. 73.-74. Sklonění jmen cizích v Háj. Herb, a Vel. Kal. Vz List, fil. 1894. 456. Mezi cizími horký bílý chléb. Kolc. 108. Člověk má svým dělaje cizím oma- stiti (své cizím okrášliti). Bl. Gr. 218. Nám v cizí zemi jest velevítán rob i nejnižší (kra- jan). Quis. Ifig. 44. Cizího nežádám a svojeho nenechám; Z cizího nezbohatneš; Cudzé zboží něrozmnoží; Pustil: svuj pecen a běži za cu- zim krajicem; Ido pro cizí s hrsťú a čert pro jeho s měchem; Ze svojeho jak mucha, z, či- jeho jak vul (jí, béře); Cudzum budum ně- rušaj; Ráda by cizí rukú hada chytla. Mor. Čes. 1. V. 417. Z čije skůry je dobře řemyně kroť (krájeti); Cuzeho uceliti a svojeho se drž; Svojo rukama nohama drž a na cuze něčihni. Slez. Nov. Př. 150., 275., 276. Z cud- zieho koňa aj do bariny; Svojím bere, cudzím dáva, nech ho tak Boh požehnáva. Slov. Nov. Př. 349., 514. — v čem. Lid cizie u vieře. Chč. S. 183.