Psáti
Psáti, píši (píšu), piš, píše (íc), psal, án, ání, místy pisati; psávati, (písávati). P., strsl. p?sati. Mkl. aL. 112. Psáti náhradným dloužením m.: pisati. Gb. Hl. 132., Bž. 21. Na Mor. místy pisati. Mtl. Píšu m.: pisju. Gb. Ht. 100. Na vých. Mor. pšu, pšeš, pše, pšemy, pšete, pšú, imperat. pši. Psáti ani v ostatních tvarech infinitivních nemá i: psav, psal a psán m. slov. písať, písal a pí- saný, ale ovšem v přítomných: píši, piš a píše. Ht. Sr. ml. 297. Sloveso psáti dlouží ve přítomném čase ?, které tu ožívá (p?s) v í: píši, píšeš atd., ale imper.: piš. Ve strč. podrženo í mnohdy i ve tvarech jmenných: písán, písal. Bž. 200. Písáno jest. GR. Prk. doporučuje psáti: piši, eš atd. s krátkým i, ano prvotné ? (??s-ati) oživne toliko v i, sr. po-čin-ek, ná-pin, ú-tin-ka; to pak se stupňuje v í jen za zvláštních příčin, na př. má-li se vyznačiti děj vícedobý: počínám, čítám a p., tedy i písám, áš atd. Zdá prý se, že vlivem z části vícedobého písám, z části dvojslabičnosti dlouženo i v piši (píši). — P. = malovati, mahlen; litery perem n. jinak znamenati, schreiben; jako zločince zapsati, vyobcovati, ächten. Jg. — abs. Spravedlnosť, obraz její psán (malován): panna krásná bez očí. Št. N. 205. Píše, jak stádo běží. Lb. Píše jako když ťopka v písku brabe. Us. u Litomš. Dř. Člověk píše, pán Bůh maže. Ib. Bda. — co: list, historii, kroniku, leto- pisy, knihu o něčem p. V. Jak tě vidí, tak tě píší (líčí). Pk. Kázal jemu (Mojžíšovi) písati zákon. BO. P. hrad něčí, proskribiren. Sachsensp. Kdybych pérce iměla, písala bych lístek. Rkk. 66. — co čím: štětcem = ma- lovati, pérem, rukou. Us. List těmito slovy p. V. — komu, čím, po kom, kde. Nosem po rukávě p. Us. Dali sobě privileje zlatem psát. Er. P. 463. Málo inkoustem, je psáno více slzami. Er. P. 201. P. po poslu. D. P. na papíře. Us. JMC. ráčí mi na poště psáti. Břez. 214. Psáno v Žebráce. Arch. I. 191. Cf. Dáno na Žebráce. Arch. I. 56. Jenž chce písati (pingere, malovati) na stěně. BO. O kterémž psal Mojžíš v zákoně a proroci, toho nalezli jsme Ježíše. Sš. J. 34. Chci psáti o šlechetnostech v knihách těchto. Št. N. 164. To ve fojtových rajstřích psáno stálo. NB. Tč. P. v jazyku německém, v theolo- gickém duchu, lépe: jazykem německým, theologickým duchem. Pk. Protož dobře staří mudrci psali sú nad Kristovým obra- zem takto: Krista ne tohoto, ale skrzě toho věř. Hus. I. 76. Jiní po něm psali, když kázal. Čr. Slova ta psal na knihách. BO. Církev píše (jej = líčí, maluje) v člověčie tváři. BO. Nepiš (= nemaluj) čerta na stěně, sám on se namaluje. Prov. To vše ve svých knihách o sobě napsal. Pass. Pište ve svých srdcích, což praví. Hus. I. 96. — co komu, ke komu (kam). P. králům, Ben. V., ku králům. Br. Pište mi. Us. Psal nařízení svému místodržícímu. V. Nezdá se mi, by zle bylo, psáti Čechom české knihy. Št. Klel, až se to k rebi psalo. Jd. Prve psali tyto pře vaší milosti. NB. Tč. Psal jest k Janovi takto. Hus. I. 76. — o čem. Chč. 616. Nech- ciť mnoho psáti o životu věčném. Hus. I. 42. P. něco o někom. Arch. I. 73. Hanba jest o tom psáti. Sych. Knihu o bylinách p. Byl. Vz P. kde. — na koho, šp. m.: komu, ke komu. Brs. 153. — odkud. Píše se z Prahy. Sych. Psal se pán z Kunštátu. V. Odkadž se koli píše. Půh. I. 124., II. 120. Jako ze života Kristova, tak z nejdůleži- tější doby církve máme psáno. Sš. Sk. 1. — kdy. Livius za Augusta (za živobytí Agustova) psal, za času Augustova. Us. Har. Sv. Lukáš psal tuto knihu v Římě u prvním Pavlově, zajetí. Sš. Sk. 238. — proti komu. Us., Jd — oč. Arch. I. 73. P. o zboží. Jg. — co kam. P. do vody, do písku (marně něco dělati). Us. Do register něco p. Jg. Bolesť v ňádro píše. Hdk. C. 26. (List) jest k mé ruce psán. Půh. II. 597. Apoštol Pa- vel obyčejně psával k církvím těm, ježto byl založil. Sš. I. 14. V kroniku něco ne- pravého psáti nemá. Kuthen. — co za kým. Us. — se kým: králem. Háj. P. se čes- kým králem. Let. 498. Nepsal se ani králem. V. Mistrem sedmerého umění se p. Kom. L. 57. Já jej svědkem psal. Půh. I. 598. — Pref. 319., Let. 199., Výb. I. 622. —jak: od levé ruky k pravé. Židé píšou od pravé ruky k levé (Číňané a Indové shůry dolů). Pt. Něco v tato slova p. Br., Pass. 165., Výb. II. 42., NB. Tč. Slovo otčim píší ně- kteří krátkým i a jiní dlouhým í. Šb. P. něco dle předpisu, D., s velikou pilností. Us. Psali na ten rozum. Žer. L. I. 11. P. někomu dobrým úmyslem. Arch. I. 111. Ne- psali jsme vám k uštipkování. Arch. I. 381 P. bez rozumu, bez protahu. Us. P. něco krátkou řečí. BO. Pište židóm ze jmene mého a zapečeťte listy prstenem mým. BO. Skrze črnidlo a pero (atramento et calamo) tobě psuti nechtěl jsem. ZN. — co na koho: daň. J. tr. P. list na někoho, lépe: komu. — přes něco, šp. m.: o něčem. — co s čím: s tužkou, s pérem, šp. m.: psáti tužkou, pérem (čím), poněvadž tužka pouhý jest nástroj, kterým co děláme, s pak náleží k sociativu. — co proč. P. k něčímu užitku. Chč. 624. P. z chlouby, upřímnosti. Arch. I. 71., 73. Z té příčiny píši. Arch. 1. 73. — — koho proč: pro loupež (= ze země vy- pověděti). Ms. pr. cís.— co komu za co. Král psal z Uher do Čech za noviny (= no- vinou) všem stavům, že . . . Bart. 263. — s adv.: zřídka, pěkně, ozdobně, V., sprostě, nízko p. Us. Jakož dole psáno stojí. NB. Tč. Jakož se svrchu píše. NB. Tč.