Psáti
Psáti. Cf. Mkl. Etym. 270., Hr. rk. U. 552., D. 267., Mkl. aL. 262., Šrc. 189.-194., List. fil. I. 267., 314. — abs Napisaj. Trist. 145. Pisaje. Ž. wit. 44. 2. Pisáno jest. Ž. wit. 39. 8., 68. 29. (Oni) píší. Šf. III. 262. Ač jest psáno, že . . . Št. Kn. š. 34. — co. Knihy píší. Hus I. 360. P. obraz = malo- vati. Pass. mus. V Arn. často ku př. ve v. 2528. Ve Sv. ruk. Al. 156., 334. Posud u Malče. Dr. J. Kalousek. — co čím (kde). Mastí neb črnidlem mučenie. Výb. II. 15. Hřiech judský psán jest rafijí. Pror. 65. b. Ježís prstem pisaše na zemi. Evang.— co komu. Čechům české knihy psáti. Št. Kn. š. 3. (1., 3.). Sv. Pavel píše Korintóm. Hus II. 231. — kde. Máme v knihách písáno. Alb. 62. b., Št. Kn. š. 5., Pass. A jinde psáno jest. Št. Kn. š. 7. V niež (sieni) Theofilus psal listy. Výb. II. 22. — kam. Pište k němu listy. Žvt. otc. 50. a. — o čem (jak). P. o něčem se stanoviska vědy. Osv. I. 56. Toto sv. Kliment sám o sobě pisal. Pass. 293. Psáti co o čem, o kom. Pass., Št. Kn. š. 1., 4. — oč. O to se mnoho piše. Pass. mus. 332. — co od- kud: z sv. písma. Št. Kn. š. 71. Odkudž sě kolivěk píše. Půh. I. 250. — proti čemu. Chč. Mus. 1880. 541. — koho, se čím (kam). Neroď činiti toho, by králem psal židovským jeho. Výb. II. 35 Imá se ve daky sirotkem psáti. ŘPZ. — jak. Náhle p. Ž. wit. 44. 2. P. objektivně, J. Lpř., rozvláčně, stručně, úsečně, slohem uhlaze- ným. Us. Pdl. Píší listy mezi sebú. Št. Ř. 95. b. Budu udatnějie p. české knihy. Št. Kn. š. 3. Předložky psal písař dohromady se slovem následujícím. Mus. 1883. 109. Nebť jest tak psáno skrze proroky. Bibl. 1425. Pavel, komuž epištoly psal, psal jest je jich jazykem. Št. Kn. š. 3. Prosím ka- ždého, ktož bude psáti, aby jinak nepsal, než jakož sem já psal. Hus II. 440. — jak kdy. A také toho času s mnohými nedo- statky psal. 1512. Mus. Skladba jest psána v c-klíči. Exc. — proč. Nepiš ze žádné chlouby. Výb. II. 1251. P. z povinnosti. 1512. Mus. Ne na toť jsem psal knih těchto. Št. Uč. 235. a. Učinie-li co pro Bóh, tehdy ihned chtie jméno mieti a tomu na znamenie štíty své přiložiti neb napsati. Hus. II. 44. — komu zač (= oč). Myslí, že jí musí za víc p. Němc. III. 101.