Psota
Psota. Cf Mkl. Etym. 271. Veliká p. a bída. Let. 59. Psoty a sloty. Us. Život lid- ský psotám jest poddán. Jel. P. nás tady honila (stíhala). Ua. Vck. Pro svou dobrotu vyšel na psotu. Dch. A kdo něvie o p-tě, ať sa len ožéní. Brt. N. p. II. 428. Mladá p. nič neurobí, ale stará. Slov. Rr. MBš. Kdo je na bídě zrozen, i psotě neuteče. Sk. Prší dážď, prší dážď, pomaličky šustí, povedala p., že ma neopustí. Sb sl. ps. II. 1. 20. Staň, sedláče, staň hore, už je p. na dvoře; než sedláček s lůžka slezl, p. byla v komoře; Běží p. přes hory, až jí nožky brněly. Sš. P. 675. Pýcha psotu množí, v dobrém neosoží. Glč. II. 319. Všeliké řemeslo svou psotu nese; Když přijdou v hosti (návštěvou) psoty a třeba jen na tři dni, nebrzo jich čert z domu propustí. Bž. exc. Svú psotu žaluje na se. Št. Kn. š. 237. 2. — P. = špatný pes. Škd. exc.