Ptáti
Ptáti, ptám, ptal, án, ání; ptávati. Ptáti z pytati, vz Y. — P. — žádati, prositi, bitten, betteln; hledati, suchen (Kat. 162., 165., 185.); tázati se, fragen, nachfragen, sich erkundi- gen ; p. se = tázati se, fragen. Jg. Ptáti se = tázati se, ptáti = žebrati. Na Moravě. Vek. Vz Ptání. — abs. Chodí ptáti = že- brati. Us. na Mor. — čeho, koho (gt.) hledati, žádati. Žena múky, soli pytala. Zpěv. I. 136. Poslal, aby toho hradu ptali. Háj. Rady ptáti (= radu bráti). V. O zboží nic netbají, věčné paměti ptají. Dal. A pomoci k potřebám svým ptajíce u nich. Chč. 377. Ještě vás ptám, mnoho-li vám pohynulo. NB. Tč. A těm měščanóm vzpravichu, čeho ptají. Dal. 165.K Dunaju přijeli, bystrej vody ptala. Sš. P. 147. Noclehu ptala. Sš. P. mor. 32. Tři panie dobrých mastí ptajú. Výb. I. 75. Hodného pacholka ptaje. Žk. 191. Keď budú chleba ptať (žebrat'), nebudeš ho mě ti. Sš. mor. p. 781. Toho viece nepýtaj. BO. — St. skl., Br., Troj. — co. Nová manželstva ptachu. Dal. (Výb. I. 87.). Nádeníky p. (najímati). Na Mor. Brt. Přijd a pytaj prsten z mojej ruky; Žena pytá črevíčky, pěkný čepec. Zpěv. I. 31., 136. — na koho. BO. Přišed k Sá- zavě, poče státi a na přívozníka ptáti. St. skl. — koho oč = žádati. On mne o to ptá. Ros. Ptajíc jeho o všecky dluhy. NB. Tč. Přišeltě k ní její milý a ptal ju o věnec fija- lový; Pytal jsem tě o peřinku, tys mně jí nedala; Ptal sem já ho o voničku, šak mně jí nedalo. Sš. Mor. p. 133., 374., 373. — koho zač. On ho ptal (najímal) za nádeníka. U Rychn. Ptal ji za kmotru a ona mu od- řekla. Ib. — co po kom. Synáčku můj milý, co po tobě ptajú, dyž té dom (z vojny) pu- stijů? Sš. Mor. p. 595. — koho kdy komu. Co pak statku nejvíc zachovám, tím své ženě po mé smrti hned jiného muže ptám. Rým. Aniž také má nálezu ptáti od toho přísež- ného, kteréhož by znal, že jest té straně nákladen, jížto ptá nálezu. CJB. 423. — čeho, koho komu odkud. Jiného pána ze své země sobě p. (hledati). Solf. — se. Kdo se mnoho ptá, mnoho zví. Kram. Pta- jícímu se odpověz pokojně. Kom. Ptej se, kolik je hodin. Us. Kdo se ptá, nerád dá. Vz Štědrosť. Jg. Ptajó se, ptajó, komu to hrajó; Pýtajú sa, po čem vlna; Dycky sa sediaci ptajú, jak sa ti hofeři majú. Sš. Mor. p. 573., 445., 524. Vždycky se ptajou, komu to hrajou. Jeníčkovi! Nic se ne- ptajte, jen vy mu hrajte, Jeníčkovi. Píseň v Klatovsku. Ft. Kdo se ptá, nezabloudí. Lb. — se čeho, koho (gt.). Ptal jsem se všech lidí. Ros., Vrat. Ptal se matky (ne: matku, akkus.). Tedy šp.: Ptal se jej m.: ho (gt.). Neptejte se starého, ale ptejte se zkušeného. Š. a Ž. Ptal se bravu svého u pacholků. Svěd. Kdo chce komu něco dáti, nemá se ho ptáti. Pk. Pytá se jiej (jí) skři- vánek. Rkk. 66. Nemocných se ptávají, zdra- vým dávají. Mudr. 48. Ptala se tě matka dcery, brzo-li se vdá; Pytala se kočka kočky, má-li kocour koťata; Máti se dcery pytala, esli by se ráda vdala; Pytal sa svej milej chlapec, umí-li juž chleba napéct. Sš. Mor. p. 483., 641., 659., 681. — se čeho na kom. Kdyby se byli na mně toho ptali, snad by se byli toho doptali. Svěd. Zdali nemá boha lid israelský, žes poslal, aby se, ptali tvého zdraví na bohu pohanském? Št. Toho na ženách ptej se. Mudr. Na babě kúzla ptají. Výb. I. 232. — se na co, na koho (jak). P. se na příčinu. D. Ptal se mne na vás. Jg. Skrze trápení na pravdu se p. V. Kdo chce co věděti a znáti, musí se na to pilně ptáti. Lb., Š. a Ž. Tak se na to pilně ptají. ^Smil v. 1260. Na stav manželský se neptaje. Smil v. 1130. Ptala sě na hospodu. NB. Tč. P. se nač. Půh. II. 454. P. se na lid. Jir. Anth. I. 166. Přijeli k ní radní páni, na pána sa jí pytali; Proč pak se ty na svítání ptáš ? dyť ty ani ještě snídaní nemáš! Přišlo do roz- umu, ptalo se na mamu. Sš. Mor. p. 96., 120., 161. — Star. let. — si čeho od koho (žá- dati). Budu si od milej znamení pytati; Volačí syneček ode mna ho (věnečku) pytá; nepytaj ode mňa od samej, ale si ho pytaj od mamičky mojej. Sš. mor. p. 475., 417. — co od koho. Ani od kúzedlnikóv co py- tajte. BO. — kde: mezi sebou p. ZN. Vz P. čeho u koho. — se oč: o radu. Har. Nepřístojí tobě ptáti se o to. Jg. I ptal jsem se jeho o ta vína, má-li je s Kuklíkem spolu. NB.Tč. — se po kom, po čem (u koho). Kdo se ptá po slovu ? Koc. P. se po léku, V., po penězích. Us. Tu jsem se ptal po svých koních. Půh. I. 164. P. se po tajno- stech. Vrat. 159. P. se po něčem. Troj. 453. Po kom se ptáte ? Us. Neptej se u kočky po koblihách a u psa po koláčích. Č. Pro- střed rynku stanuli, po rychtáři se ptali. Sš. P. 172. — se o čem. J. tr. P. se ně- koho o rozličných věcech. Vrat. 190. Šel k Šáclovi ptaje se jeho o tom dluhu. NB. Tč. Ptali se o slívách a on odpověděl o hou- bách. Us. Mezi jinou řečí ptala se na ní o lžících. Svěd. — kdy. Na sv. Štěpána jeden druhého se ptá, půjde-li pryč (ze služ- by), čili na staré (službě) zůstane. Mor. Tč. — jak. P. se s velikou prací, Chč. 616., s ve- likou obezřelosti, Us., s opatrností. NB. Tč. — si čeho (hledati): nocleha. Mor. Brt. — se přes co, šp. ve smyslu: se nač, po čem (ovšem dobře: ptal se ho přes zeď na zdraví matky jeho).