Ptáti
Ptáti. Cf. Mkl. Etym. 270. — koho = prositi, žádati. Ptala ho. Brt. D. 340. Ona ptala tatíčka: Kupte vy mně koníčka. Brt. P. 68 — co. Kdo se ptává příliš mnoho, pobloudívá snadno z toho. Dch. — čeho (sobě kde). Již v každém kraji jiné viery sobě ptají (žádají). Homl. v. 165. Ptál si nocleha. Brt. D. 344. Tajně sobě bydla ptaje. LPr., Hr. rk. 13. Proti tomu ptali jsme zlínských konšel. NB. Tč. 151. A ty dobrých mastí ptajú. Mast. v. 223. — nač (koho). Jedno na to vždy ptaj. Mst. 17. Na tě židovstvo ptáše i tebe silně hledáše. Pravn. 938., 942. Naptál (najal) na ječmen štyry žnice. Mor. Brt. D. 258. — co zač. Co za to ptáte (žádáte, táže se kupující prodavače)? Mor. Brt. D. 258. — koho oč. Když mne žádný o nic neptá, tož mne to nepchá. Val. Vck. Jáncek ptal jest konšel o potaz. NB. Tč. 96. — co po kom. Co po tobě ptajú (= kolik na tobě žádají?). — co, čeho od koho. Ptá si od ní stu- denej vody. Brt. N. p. II. 385. Pověz mi, synečku, co od tebja ptajú (žádají)? Sto rýnských stříbrných. Sš. P. 328. — se. Snáze jest se ptáti než odpovídati. Us. Kdo ví, ten se neptá. Us. Rgl. — se čeho (koho na kom). Ptal jsem se pacholka své ztráty. 1517. V měln. arch. Wtr. Aby se ptali svého zdravie na bohu pohanském. Št. Kn. š. 10. — se nač (jak). Ptej se na pravdu od něho. Brt. N. p. 621. Na Hero- desa se ptejme. Brt. P. 188. P. se na otce. Pož. 57. Tehdy duše s Kristem mluví, keď vší pilností se ptá na jeho pravdu. Hus III. 16. — se po čem. P. se po kúzlech, po lidech pokorných. Št. Kn. š. 38., 63. Zdá-li se mu po své škodě ptáti, že se mu ta cesta nezavírá. Arch. VIII. 442. — se o čem. Jděte a snažně se ptajte o tom dítěti. Bibl. 1425. — se kdy. Ptal se po krátké pře- stávce. Osv. I. 268. — se jak. Ptáti se suše, Hrts., rozvláčně.