Pučiti
Pučiti, il, en, ení, pučeti, iter., pučívati, botniti, aufquellen machen; ven tlačiti, vor- drücken, vortreiben, hinaustreiben; udeřiti, schlagen; p. se: pupeny ven tlačiti, je pou- štěti, keimen, treiben, sprossen, aufgehen. Jg. Strsl. pąčiti se, inflari; koř. pak. Mkl. aL. 98. —co: hrách (močiti), pučálku, Us., prsy (ven tlačiti). Ros. — co čím, kde: rukama, v rukou (tlačiti, drücken). Na Ostrav. Tč. — koho kde: po líci (bíti, tlouci). Dal. 139. — se = pupeny pouštěti. Pučí se vinice. Jel. Toho léta měsíce února žito se metalo . . . a jiné byliny se pučily a fiala kvetla. Let. 447. Brada se pučí. V. — Br., D., Ros., Star. let, — se komu. Mládenčekovi brada se pučí. Cyr. — co, se odkud. Drozd sobě záhubu kaká, protože, co ponešváří, to mýlí z sebe pučí. Kom. Mnohé zlé věci pučí se z roz- košných. Pont. o stat. Z toho druhá příčina se pučila. Bart. 15. — se s kým, sich umarmt halten, sich liebkosen. Na Ostrav. Tč.