Puditi
Puditi. Cf. Mkl. Etym. 257., List. fil. XV. 176. — abs. Pudil duch tvój, flavit spiritus tuus. Zlomek strč. exodu 15. 10., List. fil. 1880. 130. — koho. Poňavadž mě sú p-li. Hus I. 235. — k čemu. Stroj ku pohybu p. Kk. Král kněží k tomu má p., aby . . . Hus I. 469. Města, jenž pudie slovo božie od sebe. Hus I. 204. — kam. Bohatství pořád jiné a jiné národy tam p-lo. J. Lpř.