Půhonný
Půhonný, pohonný, půhonní, co k pů- honu náleží, Vorladungs-. P. dcky (n. pa- mátné), V., list, pře, Vš., posel (vz půhončí). Ms. pr. hor. P. knihy (libri citationum), Dch., Bdl., Půh. II. 131., věc, O. z D., řeč, die Procedirung nach vorangegangenem Póhon. Gl. 242. — P., půhončí. Kdyby pohnaný zapíral, by póhon k němu přišel, tehdy pó- honného přísaze bezpochyby má věřeno býti. CJB. 379.