Puch
Puch, u, m., vůně odporná od něčeho sle- želého vycházející, sol. nelibý zápach zkaže- ného vzduchu v uzavřeném prostoru. (S.N.). P., flatus, exhalatio. Mkl. B. 20. Der Qualm, Gestank, Dunst, widriger Geruch, modern- der Duft. P. stuchliny nás zarazil. Kom. P. syrový od vápna. Us. na Mor. P. z topených kamen, Us., z hrobu, Lom., umrlčí (umrl- čími). D. V hospodách mnoho puchu bývá. Us. Neblahý p. mrtvoly. Sš. J. 191. Vzduch je vzduch (prd), i vydal puch. Na Slez. Tč. — P., jemná srsť, kterou má černá zvěř v zimě mezi štětinami a veliká zvěř na kůži, die Grundwolle. Ssav., Šp. — P., der Spann- rahmen, die Holbe, der Holm (im Wasserbau). Jg. — P. na huse = prach (peří), der Flaum, die Flaumfeder, die Dunen.