Puknouti
Puknouti, knul a kl, ut, utí; pukati, pukávati — puk vydávati, třaskati, pochen, klopfen, knallen, knacken, prasseln; se hřmo- tem se rozskočiti, platzen, einen Platzer ma- chen, mit einem Platzer zerspringen, bersten, auf-, zerbersten, springen, knallen, aufsprin- gen ; p. se — rozskočiti se, bersten, auf- springen; pučiti se, vyrážeti, treiben, aus- schlagen, hervorsprossen. Jg. — abs. Prach (střelný) puká (bouchá). Baiz. Puká sklenice, D., měchýř, Us., vřed, přetažená struna, Sych., zed'. Us. Musí se to podati n. puknouti. D. — koho. Pukni ho (prašť ho). Na Slov. Bern. Pukl ho, zajíce, ptáka : střelil. Mor. Hý. — kam: do dveří (uhoditi). L. — čím (nad čím). P. mrazem. Srdce div žalostí nepukne Er. P. 181. Ach mé srdce hořem krutým puká. Sš. Bs. 172. P. bičem (praskati). U Opav. Klš. Pozná, čím mu srdce puká. Hdk. C. 49. Tu pukne žlučí (zlostí). Us. M.sk. Div že mi mé ve mně srdce nepukne hořem. Kom. Div, že smíchy, horkem nepukl. Us. Tloušťkou p. Lk. P. skulinami, chlopněmi. Nz. Pukl bych smíchy nad šklebením-se opice. Ml. Žluč mu zlostí pukla. Sych. Lí- tostí mu srdce puká. Kram., Kom. — kdy. Srdce mi puká při pohledu na tu spoustu. Ml. — (komu) kde. Napil se, až mu za uchem puklo. Srdečko v ní puklo nad dětma dobrýma. Sš. Mor. p. 140. — se. Ty koflíky se pukají. Sved. 1569. Již se ta nevinna jeho puká. lb. 1569. Zezulenka kuká, až se skála puká; Na sedmý rok čarovala, až se černá zem pukala; My samy (skály) se pu- káme. Sš. P. G37.. 111.. 776. Pukati sě kázal dřevu suchému. BO. Puká se země, led, dříví, D., Us., pupenec, poupě. Us. Puká se hlava = prýská, springt auf. Na Slov. — se čím. Země se puká horkem. Us. Velkou pýchou se pukáme. V. — s kým. Přece jednou to s ním pukne Šm. — se od čeho: od závisti, od žalosti. Srdce sa mi puká od žiaľa. Mt. S. — se proč. Jisté ryby pro tuk se pukají. Jg. — se kde. Kámen v ohni se puká a vosk roztápí. Č. Pukali se (roz- jitřovali se) židé v srdcích svojich. Sš. Sk. 90.