Půl
Půl (zastr. pol); na mor. Zlínsku zní půl: pit. Vz Pů. Brt. Die Hälfte. P., adverb a substant. s genitivem. Jg. — P., nesklonné s genitivem, je-li v nomin. n. akkusativu. Půl ostrova, osla (mezek), muže (kleštěnec), V., cesty, stromu, Ros., dne, noci, střevíce z šíří. Us. Čistota (dobrá mysl) p. zdraví. Prov. P. ledačeho = ničema. Na Slov. Medle hroz svého půl (poměříme se, zdali má n. tvá půle proti sobě ostojí. Vz Vyhrůžka). C. P. dvora. Půh. I. 184. P. dvanácti hř. gr. Ib. II. 593. Již mne puol umřelo. NB. Tč. Půl synáčka ovila. Sš. P. 30. Dvě a půl libry (půltřetí 1.). Půl ptáka pul žáby = netopýr. Hrš. — Vz konec ,Půl u číslovek". — S před- ložkami: do: do půl kola, potoka. BO. Spusť oponu do půl okna. Us. — K: k půl pátu stu, k půl clesátu střevíci. D. — Na: na půl kola, na půl cestě. Sych. Na pól vísce Lhotce; na puol dvoře v Kyjovicích. Půh. I. 278., II. 220. — O: o půl noci. V. O půl létě. Bž 146. — Okolo půl noci. V. — Po: po půl hodině. D. Po půl čtvrtu dni. Vz Poznam, 2. — V: v půl letě. Kom. Se vším příslušenstvím v puol čtvrtě stě hř.; V půl druhém stu hř. Pňh. II. 585., 471. — Za: Dopřej jim zástavy za půl chvíle (na krátkou chvíli).' Tkad. Za ten pól vsi, ješto jsem u něho kúpil za 300 hř. Půh. I. 236. —Do. Do půl míry. — Před. Před půl pata rokem. Bž. 143. Před půl hodinou. Dch. — S. Pro jednu si pojedu jedním koněm s půl vozem. Sš. P. 660. — U instr. Půl librou cukru oslaď. Reg. zdr. Půl hlasem zpívati. V. — Půl sklonné: půl, gt, polu (zastr. -a), m.; pola, půla, y; (pole, zastr.), půle, e; půl, poli, f.; půlka (zastr. polka), die Hälfte. Jg. P. = jedna, ze dvou části stejně veli- kých, do kterých celá věc rozdělena jest neb rozdělena býti se myslí. Půle n. půla plátna. Ros. Prkno ve 3 půle- (deska ze 3 kusů uložená). U Chocerad. Vk. Šaty ve 4 půle. U Dobrušky. Vk. Půle do sukně. Šp. — S předložkami: do polu (v obec. mluvě do polou), do poly, do pole: do polu archu. Br. Do polu nahý. Do polu naplněný. Jel. Brady do polu jim oholil. Bj. — Od polu = z polovice. Od polu mrtev byl. Rvač. Od polu nahé pod jho jíti přinutili. V. Od polu jednak ( skoro) umřela jsem. (GR. — Na poly = na dvě polovice. Abychom to na poli dělili. Půh. I. 190. Poleno na poly spálené. V. Do toho času na poly shnijí. Lom. Na poly mrtvý. Br. — V půly = v prostřed. Opona roztrhla se v půly. Br. Přetne tě v půly. Br. Dva v půly se ujmouce jeden druhého poraziti usiluje. V. Jak do jablíčka krojila, v pňly nožíček zlomila. Sš. P. 435. Sládek ho ujal v puoli. Svěd. 1569. Potom se v puoli s dobytými kordy popadli. Svěd. 1569. V polú míli biešo les. GR. — O. O půli = kolem pásu. V Policku. Kšá. — Pozn. 1. Ve složených slovech jmenných klade se: a) pole-, ale jen v. poledne, polední; b) polou-, polu-: poloukruh, polukruh, polou- hedvábí, polouživý atd.; c) polo-: polo- hedvábí, pololáník atd.; d) půl: půlbůh, půlletní, půlnoční, půlostrov. Máme tam jen půlhlavu z volka. V Kunv. Msk. — Jména podstatná kladou se někdy do genitivu: půl- člověka, půlokna, půlverše, půlvědra. — Pozn. 2. Číslovky řadové měly za starodávna také tvar neurčitých přídavných a spravo- valy se tudíž skloněním: Otcův: Sám desát utekl. Dobrota, božská Noe sama osma za- chovala. Z tohoto sklonění zachovala řa- dová čísla neurčitá podnes jednotný gt. mužský a střední v -a, dat. a lokal téhož ? rodu a čísla v -u, avšak jenom v tom pří- padě, když nesklonná číslovka pul před nimi stojí a sice takto: Je-li půl v nom. nebo akkus., stojí číslovka s muž. n. středn. podstatným jménem v genitivu: zde jest půl čtvrta lokte plátna; půl páta vědra piva vy- piti ; prodal to za pňl šesta zlatého. Přes pňl šesta měsíce. V. Za půl sedma dne. Br. Puol čtvrta mpta. pšenice. Půh. II. 160. V ostatních pádech srovnává ,se číslovka. s věcí rozpolenou pádem, vyjmeme-li in- strumental, jehož nedostatek u oné geni- tivem se nahrazuje: z pňl desáta zlatého zbyly tři; do pňl šesta korce jablek shnilo; k pňl pátu stu jich zahynulo; po půl čtvrtu dni se navrátím; před půl desáta stem vo- jínů stál nepřítel. V ženském rodě užívá se nyní tvaru určitého: pňl čtvrté kopy, do pňl páté kopy, po pňl šesté kopě atd. Čí- slovky druhý, třetí, tisící jsou toliko s urči- tým tvarem v obyčeji: půl druhého vědra, půl třetího sudu. --Dle Jg., Kz. Cf. Mkl. S. 70., Bž. 143. Půl vtera a půl třeťa jsou tvary strč. Toto žije posud u Slovákův. Mkl. — Strany vazby vz Čtvrť.