PupekPupek, pku n. pka,
pup, u (zastr
.),
pupík, u,
pupeček, pupček, ečku,
pupíček, čku, m.,
něco vypuklého. Strsl. ????. Mkl. aL. 98. Der Auswuchs, Anlauf. P. na chlebě. —
P., jízvovitě naznačená prohlubina téměř ve středu břišní kůže, pocházející ze zakrnění pupečně šňůry a jejích obalů, der Nabel
. Vz S. N. P. dítěti přeříznouti. BO. Tak se lek
, až mu p. změk. Litomš. Dř. Bába dětem pupky řeže. V. P. zavázati. Vypučení, průtrž, protrženina, výhřez pupku. Šp. Má p. na pateřové kosti (i. e. na zádech; říkají o člo- věku bez břicha). Mor. Tě. Tys letos za- vázal pupek. Vz Omlatek. V Kunv. Msk. — P.,
na ovoci, konec květu, to místo, kde květ byl, der Butz, die Rose. V. —
P.,
pupku podobný nástroj. Zděř s pupkem u bě- houna. Us. —
P., v horn.,
hák připevněný k táhlu, der Krums, der Stangenhacken. Us. u Příbr. —
P., bradavice střely, die Geschoss- warze. Čsk. —
P.
panenský, saxifraga um- brosa, der Jungfernabel, Steinbrech, rostl. Strany významů technolog, vz ještě Vys. 246.