Pupen
Pupen, u, pupenec, nce, pupének, pu- pínek, nku, pupeneček, pupenček, ečku, pupíneček, čku, m., očko, oko, poupě, pou- pátko, zastr. púpa, lat. gemma, něm: die Knospe, jest dalšího rozvoje schopný konec rostlinné osy hlavní i vedlejší a počátek smítků. Není nic jiného nežli nevyvinutý jednotník rostlinný, mající kromě kořenu oba ostatní hlavní ústroje rostlin, totiž peň a listy, ale nesrostlé. P. ženoucí na větev s pravými listy slove očko; p. listní, na listí n. na dřevo ženoucí (v zemi: na cibuli); p. květný na květ n. plod ženoucí; p-ny společné, květ i listi zavírající. Rostl. P. nosný, D., nevy- kvetlý, růžový. V. P. vrcholový, úžlabičkový, mimotní, nahodilý. Vz více v S. N., Schd. II. 183. Strom pupence pouští. V. Len pu- pence vypustil. BO. Růstni, růstni révečku, z toho révka pupénko, z toho pupna lísteček. Sš. P. 49. P., poupě (oko) rostliny, když se pučí. Ros. P. otevra se tlačí ven květ. Kom. J. 117. P. skládá se z bochy, z pře- zimniště a z mladistvé větvičky. Ms. o štěp. — P., drobná vyraženina kožní, die Blase, der Fleck. Vz S. N. Mám hubu plnou pu- penců. — Pupenec, rostl., mužík, mandragora, der Alraun. Kdo má kámen, vezmi pupenec a vař u vodě n. u pivě. Jád. — Pupenec, hedera terrestris, der Erdepheu. — Pupenec, svlačec, convolvulus, die Winde. Slov. Rybay.