Působiti
Působiti. — co (kdy). To nepůsobí žádných obtíží. Us. Pdl. Dunaj p-bí hranice (éiuí). Pal. P. čáRy, šlechetnosti, zemi (vzdě- lávati), klevety na besedě, úřady, řemeslo: Pósobě (konaje) své kupectvie ne v ten čas, jako slušie. Št. Kn. š. 8., 33., 97., 108., 149., 170., 173., Hus III 60. P. lidi = spra- vovati, říditi. Št. Kn. š. 54. 35. — kde (jak). Rameno, na kterém břemeno p-bí. ZČ. I. 272. Bůh p-bí v nás i chtění i ko- nání po blahovůli. Sš. II. 167. Duch sv. p-bí v srdci našem víru, lásku. Dik. II. 6 — čím: krásou, soucitem, strachem, nej- menšími prostředky, Dk., zvláštním kouzlem. Osv. — nač (jak): na něčí cit, vůli. Us Pdl. Požehnané na mne p-bil. Koll. IV. 283. Důrazné na něčí mysl. Hš. Sl. 129., Osv. Které plyny na sebe vespolek chemicky nepůsobí. Mj. 115., 102. P-bí-li dvě síly v úhlu na bod. Mj. 57. — več (jak). Mocně v něco p. Tf., J. Lpř, Šmb. Přímo v literaturu p., Tf., v něčí vzdělání. Tf. — co komu. To našemu oku nelibosť p-bí. Vlč. — jak: vzájemně. Us. Měch jedno- duše, dvojitě p-bí. Pdl, Síla p-bí rovno- běžně se základnou. Mj. 85. P. látkově. Dk. Přítažnosť p-bí v opačném poměru čtve- rečném do vzdálenosti. Stč. Zem. 758. Po- dlé rady vůle své p. MH. 12. Každá bytosť jen formou svou a dle formy své p. může. Hlv. Múdře vše p-bí. Št. Kn š. 17., 36. — k čemu. Každý pósob k užitku druhým; Všicku svátosť podlé pořadu kostelního v plně a k úplnému užitku dobrým pósobie. Št. Kn. š. 89., 27. — aby. Pósobie to, aby . . . Št. Kn. š. 11.