Pustiti
Pustiti, pusť, pl. pusťte (v obec. mluvě puste), stě (íc), il, štěn, ění; pouštěti (na Slov. a ve vých. Mor. puščati), ějí, štěj, ěl, štěn a štín, ění; pouštívati = pustošiti, ver- wüsten; nedržeti, nechati, lassen, loslassen, nicht aufhalten, weglassen; prodávati, ver- kaufen; dáti se vymyti, barvu pustiti, bled- nouti, ab-, verschiessen; odstoupiti, abtreten, überlassen; dovoliti, gestatten, erlauben; při- pustiti, zugeben; nedbati něčeho, ausser Acht lassen, liegen lassen; za záda házeti, etwas in den Wind schlagen; upustiti, ablassen, abstehen von etwas, fahren lassen; hověti, povoliti, popustiti, verzagen, verzweifeln, nachgeben, nachlassen, den Willen lassen, loslassen, gehen lassen; přičiniti se, aby něco šlo, se hýbalo, gehen lassen, loslassen, ver- ursachen, machen, dass etwas sich bewege u. dergl.; povoliti jíti, lassen, erlauben zu gehen; vypraviti, lassen, herab-, einlassen; téci nechati, fliessen lassen; vydati, od sebe dáti, von sich lassen, geben; jihnouti, auf- thauen, schmelzen; p. se = nechati, lassen, sich trennen, etwas fahren lassen, von etwas ablassen; bezpečiti se, spolehnouti, sich ver- lassen, trauen; dáti se, vydati se, bráti se, sich begeben, losgehen, sich aufmachen; stíhati někoho, nachsetzen, verfolgen; dáti se do koho, sich wohin begeben, sich ein- lassen, sich an Jem. vergreifen; jíti, téci, gehen, fliessen. Jg. Sr. rus. puskat?, pust? desertus. Mkl. aL. 173. — abs. Špína pouští. To sukno pouští (bledne). Uzel pustil. Pusť! pusťte! Dch. Venku pouští (jihne). Okno pu- stilo (thaute auf). Berg. co, koho. BO. P. plachty, duši (GR., ZN.), moč, žílu; Strom pupence pustil. V. Pustila ho křeč. Sych. A jemu mají úmluvní list dáti a právo před se pustiti na tu summu, kterúž jest soudem obdržel n. staným právem. Vl. zř. 380. Pakliby nestál, sám sebou vinen bude a bude naň právo puštěno jako na jiného. Zř. F. I. D. 24. P. království, manželku (odpuditi). Jel. P. ptáka, provaz, kořeny (strom pouští), službu, hlas (= povesť o něčem pustiti, způsobiti). D. Sukno barvu pustilo. Us. Hřiešný pustí (prolije) slzy. Št. N. 320. P-li hlas, že již král těm dělům nechce. Čr., Let. 340: P. les (metati). Hus. I. 460. Pustil chlupy (utratil, prohrál něco). Us. Nerád pustí chlup. Us. Tři zlaté jsem pustil (slevil). NB. Tč. Po druhé se napila, modrý plamen pustila; Puste mia, mamko, kde hudú, sak já tam dlúho nebudu. Sš. P. 22., 679. P. vodu, rybník, stroj, mlýn (v činnosť uvésti), vítr (začíti měchem foukati), Vys. P. hodiny. Dch. — co komu. Rozkoši těla a žádosti pustiti uzdu; někomu (dětem) vůli a svobodu, někomu žílu p. V. P. si uzdu, Br., koni uzdu, Šm., dětem živnosť, závod p. Dch. P. někomu přednost Kom. Kterýmž takovým předešlým nařízením s ručnicemi svoboda choditi pu- štěna není. Zř. F. I. A p-la mu i to (dovolila), aby ... Bl. Zž. Ag. 106. Jáť jsem ořechy trhal a požíval, jakož mi páni p-li. NB. Tč. A vy radní páni z trenčanskej stolice, pusťte mně synáčka, prosím vás velice; Mú matičku mně sem pusťte. Sš. P. 569., 26. — co (komu), v čem, kde. P. sobě uzdu v chlíp- nostech. V. Někomu v prodeji statek p. Boč. Ta barva v prádle nepustila. Us. Dch. Přál bych, aby tato pohrůžka v srdcích vašich kořeny pustila. Sych. Peň pustil kořen v zemi. BO. — (co) o kom, o čem (naději pustiti). Pustivši o něm hlas, že by byl k manželství nezpůsobný, ze země jej vyhnala. V. O němž puštěno a žádné naděje zdraví není. V. Všichni o jeho zdraví pouštějí. D. Hlas o proměně úřadu p. V. Pustil o štěstí. Kom. Lékaři o živobytu jeho p-li, gaben ihn auf. Skl. V. 196. P. o něčem řeč, hlas. Bart. I. 28., 18. O dni, kterého se to dálo, dohola p. musíme; O Kristu, žeby synem božím byl, zhola pustiv, k nové zmužil se zlosti; Nejeden vykladatel o konečném jistém roz- řešení míta toho pustil. Sš. J. 33., Mt. 57., I. 104. — co ke komu, k čemu, kam. P. střelbu k pevnosti; Nadání chudým k uží- vání p.; někoho k něčemu p. V. Žádného k sobě nep. Har. Uzdu k zlým věcem p. Sych.Krávu k býku p. Us. Pusć ty chyrty (chrty) ež ku ní; Pusť mia děvečko, pusť, mia k vám; Pusťte mne tam k sobě. Sš. P. 623., 603., 160. Lékaře na chvíli k někomu pustiti. Kat. 2426. Pusťte to k lidem (co tomu řeknou). Us. Aby panu Karlovi z Žerotína ten sirotek i se statkem k ručení puštěn byl. Žer. f. 6. Prudce koně k sobě pustista. Výb. II. 44. Udělavše zálohu pustili harc k městu. Kn. — komu čím: někomu žilou, V., baňkami. D. — co, koho, se kudy. P někoho branou. Kom. Němci vedlé Labe horami a lesy do Čech se pustili. Háj. 41. Vodu splavem p. Vys. P. někoho n. se přes řeku, Jg., přes led, Sych., se přes moře. V. Potravu skrze jícen do žaludka p. Kom. P-li se skrze zemi rakouskou až na pomezí uherské. Háj. Němce lesem do země p-li. Dal. 110. P. někoho skrze bránu. Er. P. 81. Tito zlí lidé p-li všechen svět širokú cestú. Che. 637. Pustím já to (vínek) dolú vodú. Sš. P. 759. I pustil něco pěších a potom 50 vozuov po pravé ruce. Let. 60. Tou cestou se pustíme. Us. — se, co, koho do čeho, do koho, kam. P. někoho do zahrady. Jg. Potravu do žaludka p.; p se do světa. Kom. Strom do země kořeny pouští. Jel.P. se někomu do vlasů, D., loď do vody. Šm. P. se do jednám, D., se do pláče, do smíchu. Plk. P. se do cizích peněz. Us. P. síti do moře. M. Pustil lidi do svých přiebytkóv. BO. Pustil se do něho (fuhr über ihn los), do velikého vydání. Us. Dch. Dívky p-ly se do přádla, Němc, do práce. Tu jednoho po druhém do kostela pouštěli. Har. I. 115. Do studnice ho p-la. Sš. P. 158. Aniž pak do rozboru dálejšího o životě synově se pouštěti může. Sš. L. 153. Pusť mňa, psíčku, do komůrky. Sš. P. mor. 208. — co, se, koho na co, na koho, kam. Právo útrpné (mu- čení) na někoho p.; Pustiti se na cestu. V. Strach na nepřátely p. Sych. P. se, loď na moře. Har., Ler. P. knihu na světlo (vydati), psa na zajíce, na někoho psy (poštvati), oči nač p. (hleděti); se na vodu. Us. Pouští na mne strašáka, D., kletbu, L., strach. Sych. P. na veřejnost'. Dch. Ba i do boudy na psa bych se pustil. Sá. Na hlubokost' moř- skou se nepouštějí. Ler. Na líbezná slova nepouštěj se. Č. M. 93. Koráb na vodu p. Č. P-la muže svého na ten hrad. Půh. II. 237. Nepřátely na tvrz p. Půh. I. 299. P. koho na rukojmě. Žer. II. 94. P. jen na šrot (práci ledabylo konati). Č. M. 525. A když je od vozu odbyl, pustil na ně lidi čerstvé. Let. 56. Pustí na tě pán hlad a lačnosť i tresktánie. Hus. I. 55. Pusťte mě, tatínku, k Dunaji na trávu, bych tam spatřila synečkovu hlavu; Ach Bože můj dobrý, pusť mia na svět bídný. Sš. P. 128., 467. P. psy na srnku, Er. P. 399., krávy na louku. Us. Tč. — od koho, od čeho, odkud. Pustil od rozepře s ním. Br., J. tr. P. ode vší naděje; p. ně- koho od sebe, Št. N. 89., V.; od svého ne- pouštěti; odnože od kořene; jasnosť, světlosť, skvělosť, paprslky od sebe p. V. Věřitel od osoby p. může. Er. Pusť ode všeho. Koni. Od důstojenství p. Háj. P. od útoku, od žaloby. Us. Strach smrti od sebe p. Har. Abych pustil od tebe. Er. P. 432. Klímek pustil jej ode všeho (propustil). NB. Tč. Loďstvo od břehu se p-lo. Žer. 1591. P. od dědiny. Kn. rož. 286. Pusť od té své vuole, neb mi sě zdá, že nic nedovedeš. Hol. Kdožby z jedné věci a pře po třikráte kohožkoli poháněl n. obsýlal a k svým takovým pů- honum ... by nestál aneb od nich pustil, z toho ten aby více poháněti nemohl žád- ného. Zř. F. 1. C. 28. Věřitel, chce-li od osoby pustiti, může žádati v statek dlužníka zveden býti; Pod sporem vzešlým může původ, od žaloby pustiti. Kol. 38., 10. Od smlouvy p., jakoby se byla nestala. O. z D. čl. 354. Kmenové vinní ušlechtilé revoví od sebe pustili. Ler. Od břehu jsme se p-li. Ler. Dobré jí jest p. od klizenie pilného svých vlasóv. Št. Kn. š. 75. P. od zlosti. P. od svého bluda. Kat. 1356. P-li od toho. Půh. I. 288. Nemoc pustí se od koně (z koně). Db. Tak sem od předsevzetí p. musil; Ne- třeba se obávati, aby od svých pretensí která strana p. měla. Žer. Jeronym de la Porta zanechav na straně sollicitování o věc pána svého pustil od něho a pronesl se hejtmanům, chtějí-li ho také do svého spolku přijíti. Skl. V. 61. Ten již pouští ode dsky (podává se). Pustila se od ní (z ní) stolice. Lk. P. od obléhání, Us., od doufání v Boha. Br. — co, koho z čeho, odkud. Z mysli a starosti a péče něco p; něco z rukou ne- pouštěti; p. ze sebe vítr, smrad (bzdíti). V. P. železo z peci, vodu z rybníka. Vys. Skvrna ze šatu, barva z toho sukna pouští; krev se mu z nosu pustila. Us. P. někoho ze služby, Us., D., ze slibu. Hlas. P. něco z pa- měti. Dch. Pustil srdce z hrsti. Us. u Litomš. Dř. P. někoho z lásky; Hned plamen z huby p-la. Er. P. 289., 506. A z úst pouští lání jako řeku. Sš. Bs. 201. Pusť mě, starý, ven z komory; Puščajú z roboty, až modlení zvoní;Pusťte mně, co v srdci nosím, pusťte mně synečka z vojny; Puste mě z hradu ven. Sš. P. 151., 512., 600., 780. Pustiv jako křídlě z sebe; V ten čas tak neznámý pře- hrozný hlas pusti z hrdelného třeva. Kat. 853., 3138. — koho z čeho: dobytek s pro- vazu, chrty se smečky. Sych. P. někoho s očí, Dch., Ht., s řemne.. Er. P. 355. — co, se po kom, po čem. Po smilných žá- dostech těla se p. V. P. se po rozkošech světa; p. oči po pannách. Kom. Kytice krásná, kdo tě po chladnej vodici pusti. Rkk. 60. P. se po moři. Har. Pustili se po nich (po- čali je stíhati). Br. Pusť po vodě led se sněhem (to nepřekazíš; toho nech. Vz Že- brati), Č.. Vlasy po ramenách p. L. P. se po provaze, Us., prsty po strunách. Šm. P. lodě pc Padu. Výb. I. 521. Pusť jen tu žalost' po vodě. Němc. P. se po řece. Jg. Ten den až do Litoměřic sem dojel, na zejtří po vodě k Drážďanům se pustil. Žer. 1591. Pusť husičky po vodičce; něco po vodě. Er. P. 495., 178. Pusť husičky po vodince; Pusť pérečko po tej vodě, půjde-li ti po svobodě; Já ju pustím po potoce, snad ju nande někdo přece; Ten prstýnek, cos mně dala, ten já nosit nebudu, pustím ho po Moravěnce a sám se dám na vojnu. Sš. P. 133., 167., 322., 598. — co za co. Zboží za jistou cenu p. (prodati). V. Něco za 3 tolary. D. — se. Pustil se déšť. Plk. Vz nahoře. — (se) na čem, kde co. Baňkami krev na hrdle p. Ros. Na malé lodi pustil se na moře. Ml. Trus nečitelně na loži (pod sebe, z sebe) pouštěti. Lk. — co v co, mezi co, kam. P. dům v nájem, L., něco v řeč, D., doly v retardat, vz Poznamenati v co. Vys. Když búde v skutečné držení puštěn. Vl. zř. 25. P. meč i oheň v krajiny něčí. Rkk. 17. P. olej v uši (do uší). Lk. V něčí uši řeč p., Št. N. 65., hrdosť v srdce. Ib. 85. P. někoho v hrad. Dal. 98. A juž teď púščieš sluhu svého u pokoj. Anth. I. 77. Ale ani s druhými se v nesnadu pouštěti nebudeme. Sš. I. 14 P. uši mezi lidi (po- slouchati, co se mluví)-. Jg., Šml. — koho, se s kým. Nechtěli nás s sebou p. D. — co, se (komu) jak (v čem, v co, dle čeho, nač, čím, mimo co, s čím, bez čeho, pod čím, po čem). P. někomu něco v nájmu, v pachtu. J. tr. P. někomu něco pachtem, nájmem. J. tr. Pustiti se (dáti se) slovy do někoho. D. Kdož neumí ničeho ínimo uši a oči p. V. Pakli slovo mé mimo uši s větrem pustíte. Br. P. mimo se hněv V., starosť, D., strach. Ml. S lačným žaludkem ven se p. Sych. Moč s těžkostí pouštěti. Čern. Libuše kóň osedlaný bez uzdy pustí. Dal. Kdo se do labyrintu bez průvodčího pustí, nevyjde. Kom. Nepouštěj se bez vesla do moře. Č. Věc tu sami židé mimo sebe p-li. Sš. Sk. 279. To již mimo se pusť jako minutú zimu. Tkadl. II. 105. Poněvadž jsme již všecky nechuti dřívnější mimo sebe p-li. Let. 287. Pustili se v běh za ním. Us. Pod rukojemstvím jej pustil. NB. To. Pusťte chrty po vůli. Sš. P. 623., Er. P. 399. Nébrž mu- sili se dle větru p. ku Krotě ostrovu směrem jižným. Sš. Sk. 283. (Hý.). P-li se střelou (rychle). Brt. Instr. 16. P. se ptákem v dráhu. Ib. P. od něčeho s hanbú. Kat. 2165. Pusťte nás do síně pěkně vás prosíme, pusťte nás tam během, připadáme sněhem. SŠ. P. 427. P. někomu půjčku v jisté summě. J. tr. P. mlýn na prázdno. — kdy. K tomu vždy jsme napomínali, abychom všemu kněžstvu takové vůle nepouštěli při hanlivých ká- záních. Bart. 1. 32. On se při tom příliš da- leko pustil. Dch. V únoru pouštělo, v březnu pak mrzlo. Ml. — Čeho kam. P. vody (neurčitou měrou) v umyvadlo. Ev. J. 9. 3. — si co. Postihne-li z jara nějaká úhona vinnice, po, krátkém čase podpust si pustí (vz Víno). Ck. 126. — koho před koho, kam. Ten den puštěni byli před krále. Čr. Čechóv před se nepuštieše. Dal. 124. Právo před se p. Us. P. někoho před sebe. D., Har. — co, se proč. Střelbu k něčí pocti- vosti (k něčí poctě) p. Har. Pro slabotu něco p. Sš. Oa. 187. Žes mě pro chudobu z lásky pustil. Ľr. P. 156. Mnohým žádostem skrze tajné soudy boží pro tento čas otěže se pouštějí. — se za kým. Pes se pustil za jelenem. Sych. Jízda za nimi se pustila. Kram. Novokřesťané ti horliví za lehkou myslí svou na bludná učení již již se pou- štěli. Sš. 1. 5. (Hý.). — se čeho. Pustiv se sudu upadl. V. Dobrého obyčeje se p. St. 225. Pobožnosti se p.; moudrosti se nepou- štěti. Br. Neb my se těch úmluv p. nemí- níme. Hol. P. se služby. Bl. Práva se p. NB. Tě. — co pod co, kam: srdce pod lavici p. (strach míti). Č. — koho, se proti komu. Kram. — že. To že jest, pouštím (připouštím). Kom. Pustil hlas (pověsť), že se Praha poddala. V. — s inft. Pustím se nových krajin hledati. Har. Koně pustili po- pasť sa. Ht. Sl. 240. — s adv. Pustil se vysoko. Us., Šm.