Pustiti
Pustiti. Cf. Mkl. Etym. 267. — abs. Dejme tomu, ale nepouštíme, angenommen, aber nicht zugegeben. Dch. Zapalovali ně- kolikrát dělo, ale nechtělo pustiti. Let. 319. - (co). P. duši, Hus III. 252., Pass. 774., řeč o někom, Bart. 91., odnože, Us., meč a oheň, Rkk., dar. Dch. Věz, žeť ještě svého nepouštím. 1491. Mus. Moře pěny pouští. Št. Kn. š. 41. P. lučisče. Ž. wit. 77. 9. — komu (co). P. uzdu bujnosti, Šmb., přís- nosti, J. Lpř., obrazotvornosti. Pdl. P. uzdu bláznu, někomu úřad. Bart. 29., 126. Ač- koli každému rádi pouštíme (připouštíme). Sf. Strž. I. 43. — co kde jak (kdy zač). Pouští na růženci kuličku za kuličkou. Us. Fč. Roku 1594. p. Petr Vok pustil trhem Soběslavi dvůr v Klenovicích za 10.000 kop gr. m. Mus. 1880. 227. — o čem. O pokání žádného hříšníka p. nemáme; My sami ne- jednou o svém životě pouštíme. Sš. — co se kam (komu). P. koho ke komu, Pass. 480., hněv na stranu, Mst., loď, se na moře, Lpř., prosby k někomu, Kyt. 1876. 51., na někoho kletbu, Světz., hrůzu, Kká., šturm, Let. 204., hady, Hus I. 231., se v boj. Us. P. něco mezi lid. Ebr. Pustil ji do polo- vice (dal jí připsati polovici statku). Prk. Po zve-ři do lesů se pustil. Pož. 130. Juž chtěl vzmachem ránu pustiť na kořeny. Vrch. V šírý svět nohy p. Koll. Zp. I. 40. Pustil mu blechu do ucha. Rr. MBš. Oheň pustil v zemi; Ďábel pustil jed závisti v jich ruku. Št. Kn. š. 51., 3. Na rúcho mé pustili jsú vraži. Ž. wit. 21. 19. — kudy. P. se mořem. Lpř. Myšlénky oknem p. Šml. — odkud, od čeho. Vlk se z temna houští na kořisť pouští. P. někoho z náručí, Hdk., z uzdy, Lpř., z vězení, Us. Pdl., z péče, z své moci, od sebe. Št. Kn. š 88., 91., 157. P. od tancóv. Št. Osud svoje závaží po slepu pouští z ruky všemocné. Vrch. Od svých škod p. 1532. Mus. Lazebník lidem krev z rukú púščie. Hr. ruk. 403. Od ženy p. Žer. 320. Svět z očí a mysli p. Kom. Od světské cti p. Pass. mus. 467. Huol ratolesť od sebe p-la; od díla p. Pass. 768 , 815. Všie věcí p. něco s mysli. Št. Kn. š. 75. — se več: v závod, Lpř., s ně- kým v dišput. Vlč. — co, se jak. O závod pouštím se proti němu. Lpř. Mé domlouvání pouštěl s oblaky. Šml. Po provaze se dolů p. Posp. Po vodě (tělo sežžené) pustímy. Sv. ruk. 127. — kdy koho: při zkoušce. Us. — co proč. Pustil duši na spasení (lidu). Sv. ruk. 185. — se do čeho (jak s kým). P. se s někým do tance, do boje, do sporu, Sá., Lpř., do vyjednávání. J. Lpř. P. se do díla s chutí, zostra. Sá. — se za kým = běžeti za ním. BR. II. 140. b. — zač nač. Otroci za věrnou službu puštěni jsou na svobodu. J. Lpř. — po kom. Žena už po něm p-la (nedoufala, že se vrátí). Mor. Brt. D. 259. Vůdcové moji po mně se pustivše dostihli mne. Kom. Lab. 106.