Pustý
Pustý;pust, a, o = prázdný, kde nic není, zvl. kde lidí není, leer, wüst, öde. P. místo, V., město, Br., ostrov (bez lidí). Us. Muoj. mlýn jest spálen i pust stojí (leží) až po dnes. Půh. II. 381., 480. P. hrad. Dch. Město stálo pusté na 100 let. Pref. 300. Cf. Pustina, Pústka, Pustiště. Učinil pust svět. BO. Pu- stou nocou letěly (kačičky). Ht. Sl. 231. — čeho. Pozdě dáno chleba zhusta, když už huba zubů pusta. Brt. S. §. 97. — od čeho. P. ote vší úrody. Alx. 1135. V létě pusto od horka bývá (není lidí na polích). Har. — kde. Jest pusto a ticho před soudem. Us. — P, s ponětím nepořádku, neupravenosti, nevzdělanosti, wüst, wild. P. země (nevzdě- laná), V., Arabie, Har., vinice, pole, krajina, dům, Ros., klášter. Har. Na pustých místech bydlí (poustevník). V. Snadno v pustém lese hvízdati. Smil. P. hora. Brt. Má dědina mi pusta leží. Půh. II. 478. Učinil mi pusto ve dvoře i ve vsi. Půh. II. 23. — P. člověk, divoký, nepořádný, rozpustilý, nedobrý, wüst, wild, ungebildet Us. Brt. P. lid. Dch. P. dítě, hoch. Us. Člověk pusté hlavy. Dch. — P., veliký, gross. Jg. — P., smutný, traurig, öde. Zapšoukni (zatop), ať není tak pusto. Us. u Rychn. Msk.