Puška
Puška, sthněm. buhsa. Gb. H. ml. I. 424. P. v XVI. stol. Cf. Wtr. Krj. I. 623. — P. = nádoba. P. masti. Ev. víd. 122. Luc. 7. 37. P. s listy. GR. Nov. 52. — P. při domlácení žita — slaměný vích naplněný slepičinou, košťály, sazemi a p., místy pánvička. Hází se mezi mlatce. V již. Čech. Vz NZ. III. 333.