Putka
Putka (zastr. pótka), y, f., po + t?k + a, koř. t?k v tk-nouti, cť. přiteč. přitká. Hý. P., potkání, das Begegnen. V p-ku běžeti = vstříc. Reš: — P., něco zlého, co člověka potká, eine Widerwärtigkeit. Tkad., Židk. Po mnohých puotkách a mukách šeradnie jest zahuben. Troj. — P., nápad na koho, der Angriff, Anfall. P-ku učiniti na koho a jej bíti Faukn. P-ky Činí na mysl lidskú. Jel. Svévolně naň puotku učinil. BN. Tu jest na potkání ten jistý Mikuláš dal nám p-u a štus. Svěd. 1569. — P., odpor, der Widerspruch. P. zdánlivá zmizí, jakmile blí- žeji přihledneme. Sš. Mt. 139., J. 122. (Hý.). — P., svár, váda, der Wortstreit, Zank, Hader, Streit. V. Když se dva hádají, třetí aby rozhodl, jinak půtkám konce nebude. Kom. Stará, odvěká p. ukojena. Sš. Mt. 11. Učinil jest p-ku nebožtík Řehen proti Dvor- skému řka. NB. Tč. P-ku činiti. Řečí dá- vati se v půtku. Ros. Kde není protivníka, tu není půtka. V., Č. Kdo k půtce vybízíš, měj, co sobě utržíš. Č., lib. — P., boj, bitva, pranice, potýkání. Tito hlavití zastan- cové církve měli prvou p-ku se synagogou podniknouti; Apoštol opisuje vniternou člo- věka p-ku; P. ta v útrobě lidské co na poli nějakém se stává. Sš. Sk. 35., I. 74., 81. (Hý.). P. mezi dvěma, V., mezi vojáky. Jel. P. krvavá. Sych. Lehce odění vojáci oby- čejně boje (půtky) činí počátek. Kom. Zve- stujú vám pověsť veleslavnú o velikých pótkách, lutých bojech. Rkk. 45. Při půtce smrti; v poslední půtce smrti. V. Vz Pótka. — P. v tělocviku, zápas, das Ringen. Půtka kulžmo, na kladině. Tš.